Hlíva dubová
Hlíva dubová (Pleurotus dryinus (Pers.) P. Kumm.) je dřevokazná jedlá stopkovýtrusná houba z čeledi hlívovité (Pleurotaceae), rostoucí na kmenech listnatých i jehličnatých stromů.
 Hlíva dubová | |
|---|---|
 Hlíva dubová (Pleurotus dryinus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | hlívovité (Pleurotaceae) |
| Rod | hlíva (Pleurotus) |
| Binomické jméno | |
| Pleurotus dryinus (Pers.) P. Kumm., 1871 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
Makroskopický
Plodnice rostou z živých i mrtvých kmenů a pařezů stromů a jsou tvořeny kloboukem a spíše krátkým třeněm.
Klobouk má v mládí téměř polokulovitý, vzhůru vyklenutý tvar a mírně vzhůru vypouklý tvar si zachovává i posléze. Jeho průměr činí až 15 cm. Horní strana klobouku je plstnatá, pokrytá plochými, políčkovitými, vatovitými šupinami. Horní strana včetně šupinek je zbarvena bělavě, našedle až světle hnědošedě. Okraje bývají podvinuté. Na spodní straně klobouku se nachází lupenitý hymenofor, tvořený bělavými, u starších plodnic nažloutlými lupeny, někdy rozvětvenými. Lupeny výrazně sbíhají na třeň, kde někdy vytvářejí krátkou síťku.[1] V mládí je celý hymenofor zakryt závojem (velem), které se upíná na třeň a okraj klobouku, kde později zůstávají jeho blanité zbytky.[2][3]
Třeň je připojen ke klobouku excentricky[4] a často bývá zahnutý, neboť vyrůstá kolmo ke kmeni stromu. Bývá asi 2–5 cm dlouhý a až 4 cm tlustý; je válcovitého, někdy až soudkovitého tvaru. Na povrchu je třeň šupinkatý, zbarvený podobně bělavě až šedavě jako klobouk.
Dužnina je poměrně tuhá, bíle zbarvená, po poranění však poněkud žloutne. Vyznačuje se příjemnou chutí i vůní.[5][2]
Výskyt
Hlíva dubová se vyskytuje poměrně hojně v létě a na podzim, a to jednotlivě, nebo v malých skupinách.[2][1] Roste na kmenech a pařezech stromů, hlavně dubů, buků a jiných listnáčů, a navzdory svému jménu často také na smrcích.[7][5][4][8] Často vyrůstá z poškozených míst kmene.[2]
Rozšíření
Tento druh je rozšířen v Evropě, Asii i Severní Americe. [9]
Použití
Hlíva dubová je chutný jedlý druh, zvláště v případě mladých plodnice, starší jsou příliš tuhé.[10][2][4]
Odkazy
Reference
- PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha: Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9. S. 414.
- http://www.naturfoto.cz/hliva-dubova-fotografie-4383.html
- Archivovaná kopie. www.nasehouby.cz [online]. [cit. 2014-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-15.
- http://botany.cz/cs/pleurotus-dryinus/
- BioLib.cz – Pleurotus dryinus (Hlíva dubová) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- http://www.mushroomexpert.com/pleurotus_dryinus.html
- http://www.houbareni.cz/houba.php?id=638
- BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 346.
- http://www.first-nature.com/fungi/pleurotus-dryinus.php
- http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Pleurotus-dryinus/hliva-dubova/hliva-dubova/ID875
Literatura
- PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha: Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9. S. 414.
- BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 346.
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. S. 167.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu hlíva dubová na Wikimedia Commons - Hlíva dubová v atlasu České mykologické společnosti
- Hlíva dubová na Nahuby.sk
- Hlíva dubová na Houbareni.cz
- BioLib.cz – Pleurotus dryinus (Hlíva dubová) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.