Hispanopithecus
Hispanopithecus je rod vyhynulých hominidů, žijících ve svrchním miocénu (asi před 9,5 - 11,5 miliony let) v oblasti Vallès Penedès v dnešním Katalánsku. Odtud je doložen poměrně velkým počtem nálezů z několika nepříliš vzdálených lokalit.
Hispanopithecus Stratigrafický výskyt: svrchní miocén | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | primáti (Primates) |
Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
Nadčeleď | hominoidi (Hominoidea) |
Čeleď | hominidé (Hominidae) |
Rod | Hispanopithecus Villalta - Crusafont, 1944 |
Druhy | |
Hispanopithecus crusafonti | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Druh Hispanopithecus laietanus byl na základě objevů na lokalitě La Tarumba navržen v roce 1944.[1] V druhé polovině 20. století byl ale přeřazen do rodu Dryopithecus jako Dryopithecus laietanus. Od počátku 21. století začíná být Hispanopithecus opět vydělován jako samostatný rod.[2] V současnosti obsahuje nejen původní druh Hispanopithecus laietanus, ale také druh Hispanopithecus crusafonti, navržený až v roce 1992 (původně ještě jako Dryopithecus crusafonti).[3]
Popis
Hispanopithecus patřil s hmotností kolem 25 kg spíše k menším hominidům.[4] Mezi typické znaky lebky patří dlouhá nízká mozkovna, méně vystupující nozdry a čelisti, slabé ale zřetelné nadočnicové oblouky, úzký nosní otvor nebo velká vzdálenost mezi očnicemi.[5] Zuby usazené v lehce stavěných čelistech a opatřené slabou vrstvou skloviny, odpovídají stravě s převahou měkkého subtropického ovoce.[6]
Stavbu těla a způsob pohybu lze rekonstruovat zejména díky nálezu poměrně dobře dochované postkraniální kostry, přezdívané Jordi, která byla popsána v roce 1996.[7] Přední končetiny rodu Hispanopithecus byly výrazně delší než zadní nohy, stejně jako u moderních hominidů. Výrazně pohyblivé zápěstí i redukované zádové svaly v bederní oblasti ukazují také na částečně vzpřímený postoj.[6] Dlouhé zakřivené prsty umožňovaly silný úchop. Všechny zjištěné znaky vypovídají o tom, že Hispanopithecus byl stromovým tvorem, který se ve větvích pohyboval v závěsu na předních končetinách, pomocí brachiace a pomalého šplhu.[4] Kosti ruky však zároveň ukazují, že kromě šplhu mohl Hispanopithecus ve větší míře používat i chůzi a běh po všech čtyřech končetinách. Taková kombinace není u žijících hominidů známá.[8]
Druhy
- Hispanopithecus laietanus byl poprvé objeven v první polovině 20. století na lokalitě La Tarumba, ale většina ostatků dnes pochází z Can Llobateres u města Sabadell. To je dosud jedno z nejvýznamnějších nalezišť rodu Hispanopithecus.[9] Mezi další lokality patří Can Mata, Can Vila, Can Feu, Polinyà, Castel de Barbera a Sant Quirze.[1]
- Hispanopithecus crusafonti byl vyčleněn na základě objevu 16 izolovaných zubů na nalezišti Can Ponsic v oblasti Vallès-Penedès. Možná do téhož druhu patří i spodní čelist z nedaleké lokality Teuleria del Firal u městečka Seu d’Urgell (provincie Lleida), tu však mnozí autoři řadí do druhu Dryopithecus fontani.[10]
Poznámky
- MOYÀ-SOLÀ, S., KÖHLER, M., ALBA, D. M., CASANOVAS-VILAR, I., GALINDO, J., ROBLES, J. M., CABRERA, L., GARCÉS, M., ALMÉCIJA, S., BEAMUD, E. First partial face and upper dentition of the Middle Miocéne hominoid Dryopithecus fontani from Abocador de Can Mata (Vallès-Penedès Basin, Catalonia, NE Spain): taxonomic and phylogenetic implications. American Journal of Physical Anthropology. 2009, roč. 139, s. 126–145. Dostupné online.
- BEGUN, D. R. Miocene hominids and the origins of the African apes and humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67–84.
- BEGUN, D. R. Dryopithecus crusafonti sp. nov., a new Miocene hominoid species from Can Ponsic (Northeastern Spain). American Journal of Physical Anthropology. 1992, roč. 87, s. 291–309.
- CARTMILL, M.; SMITH, F. H. The Human Lineage. New Jersey: Wiley-Blackwell, 2009. 624 s. Dostupné online.
- BEGUN, D. R. European hominoids. In: HARTWIG, W. C. The primate fossil record. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Kapitola 20, s. 339–368.
- BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín: Springer, 2007. S. 921–977.
- MOYÀ-SOLÀ, S.; KÖHLER, M. A Dryopithecus skeleton and the origins of great-ape locomotion. Nature. 1996, roč. 379, s. 156–159.
- ALBA, D. M., ALMÉCIJA, S., CASANOVAS-VILAR, I., MÉNDEZ, J. M., MOYÀ-SOLÀ, S. A partial skeleton of the fossil great ape Hispanopithecus laietanus from Can Feu and the mosaic evolution of crown-hominoid positional behaviors. PloS one. 1996, roč. 7, s. e39617.
- BEGUN, D. R. Planet of the apes. Scientific American. 2003, roč. 289, s. 74–83. Dostupné online.
- RIBOT, F.; GIBERT, J.; HARRISON, T. A reinterpretation of the taxonomy of Dryopithecus from Vallès-Penedès, Catalonia (Spain). Journal of Human Evolution. 1996, roč. 31, s. 129–141.