Hippolyte Délié

Hippolyte Délié se narodil 25. května 1841 v Marcenay v Côte-d'Or[1] do rodiny zemědělce. Od roku 1869[2][3] pracoval jako fotograf v Egyptě, společně s Émilem Béchardem v Káhiře. Stejně jako jejich kolegové Antonio Beato, Ermé Désiré nebo Hippolyte Arnoux fotografovali Délié a Béchard ulice měst a jejich obyvatele, památky a starožitnosti Egypta a pořizovali také ateliérové portréty. Studio se jménem Au jardin de l'Esbékieh prodávalo turistům mnoho fotografických pohlednic. Na zadní straně některých je firemní logo doplněné textem: Succursale de la maison Pierson de Paris nebo Succursale de la maison Pierson, boulevard des Capucines, 3, Paris (Pobočka Piersonova domu v Paříži nebo Pobočka domu Pierson, boulevard des Capucines, 3, Paříž), svědčící o navázání spojení s dílnou Pierra-Louis Piersona.

V roce 1871 požádali Délié a Béchard francouzského egyptologa Augusta Marietteho o povolení fotografovat místnosti a objekty muzea Boulaq, jehož byl ředitelem a které založil v roce 1858, současně s Oddělením ochrany starožitností z Egypta (Conseil suprême des Antiquités égyptiennes). Mariette, který s projektem souhlasil, s nimi spolupracoval výběrem zajímavých předmětů a psaním textů. Album Boulaq Museum[4], ilustrované čtyřiceti fotografickými deskami, bylo vydáno v roce 1872. Kniha, jedna z prvních svého druhu, přispěla k tomu, aby byl faraonský Egypt známý i v zahraničí. Spolupráce mezi Déliém a Béchardem skončilo v roce 1873[5] a oba pokračovali ve své činnosti v Káhiře několik let samostatně. Hippolyte Béchard, který zůstali v departementu Gard, distribuoval fotografie svého bratra, na které se někdy podepisoval jako „H. Béchard“. Následně oba pokračovali ve své činnosti samostatně.

Zatímco Émile Béchard zůstal v Káhiře, Hippolyte Délié opustil Egypt a v roce 1878 převzal ateliér Eugèna Disdériho[6][7] na adrese boulevard des Italiens č. 6 v Paříži. Oženil se v roce 1882[8][9], o dva roky později prodal Disdériho ateliér fotografovi Paulu Vieux-Rochasovi a inženýrovi Auguste Clément Bannelovi za částku 60 000 franků.[10]

Odešel z Paříže do Tarbesu kolem roku 1890 a převzal tam Serenskou dílnu, místo Brauhaubana.[11] Kromě fotografických děl nabízel pastely, emaily, olejomalby a akvarely. Právě v tomto městě zemřel 11. února 1899.[12]