Émile Béchard

Émile Béchard se narodil v roce 1844 v Les Salles-du-Gardon do rodiny pekaře.[1] Jeho bratr Hippolyte, s nímž později spolupracoval, se narodil tři roky před ním.[2] Od roku 1869[3][4] pracoval Émile Béchard jako fotograf v Káhiře, kde spolupracoval s Hippolytem Déliém. Stejně jako jejich kolegové Antonio Beato, Ermé Désiré nebo Hippolyte Arnoux fotografovali Délié a Béchard ulice měst a jejich obyvatele, památky a starožitnosti Egypta a pořizovali také ateliérové portréty.[5] Studio se jménem Au jardin de l'Esbékieh[6] prodávalo turistům mnoho fotografických pohlednic. Na zadní straně některých je firemní logo doplněné textem: Succursale de la maison Pierson de Paris nebo Succursale de la maison Pierson, boulevard des Capucines, 3, Paris (Pobočka Piersonova domu v Paříži nebo Pobočka domu Pierson, boulevard des Capucines, 3, Paříž)[7], svědčící o navázání spojení s dílnou Pierra-Louis Piersona.[8]

V roce 1871 požádali Délié a Béchard francouzského egyptologa Augusta Marietteho o povolení fotografovat místnosti a objekty muzea Boulaq, jehož byl ředitelem a které založil v roce 1858, současně s Oddělením ochrany starožitností z Egypta (Conseil suprême des Antiquités égyptiennes). Mariette, který s projektem souhlasil, s nimi spolupracoval výběrem zajímavých předmětů a psaním textů. Album Boulaq Museum[9], ilustrované čtyřiceti fotografickými deskami, bylo vydáno v roce 1872. Kniha, jedna z prvních svého druhu, přispěla k tomu, aby byl faraonský Egypt známý i v zahraničí. Spolupráce mezi Déliém a Béchardem skončilo v roce 1873[10] a oba pokračovali ve své činnosti v Káhiře několik let samostatně. Hippolyte Béchard, který zůstali v departementu Gard, distribuoval fotografie svého bratra, na které se někdy podepisoval jako „H. Béchard“.

V roce 1878, kdy Délié převzal ateliér Eugèna Disdériho, na adrese boulevard des Italiens č. 6 v Paříži[11], získal Béchard na konci Světové výstavy v Paříži zlatou medaili za fotografie z Egypta.[12] V roce 1881 se na několik let přestěhoval do Hyèresu,[13] kde pracoval jako fotograf.[14][p 1] V roce 1887 bylo slavnostně vydáno album Egypt a Nubia[15], které shromáždilo 150 jeho fotografií doprovázených texty André Palmieri. Přesunul se – s manželkou Marií Daumas a svým synovcem také Émilem, synem svého bratra Hippolyta[16] – do Marseille[17], kde pokračoval ve své činnosti ve studiu na adrese rue de la Darse 13.[18] Studio bylo zmíněno v edicích Marseille Indicator z let 1892 až 1897.

Hippolyte Béchard, který byl také výrobcem limonády[p 2], zemřel v Tunisu v roce 1903.[19] O dva roky později, když jeho syn Émile obhájil lékařskou práci, pak děkoval „[svému] strýci a [své] tetě E. Béchard, kteří vězte, že jsou nám stále drazí“[20], což naznačuje, že Émile Béchard žil ještě i v roce 1905.

• Album du musée de Boulaq: obsahující čtyřicet desek / fotografie: MM. Delié a Béchard; s vysvětlujícím textem: Auguste Mariette-Bey Publication: Le Caire: Mourès, 1872
• L'Égypte et la Nubie (Egypt a Núbie [tištěný text]): Velké monumentální, historické, architektonické album: Reprodukce nezaměnitelnými procesy kalotypie sto padesáti fotografických pohledů M. Bécharda, uměleckého fotografa, zahrnuje obrazy od Káhiry (Egypt) až do druhé katarakty (Nubie). S vysvětlujícím textem o památkách od (našich) nejlepších autorů, M. A. Palmieri, Paříž: André Palmieri a Émile Béchard, 55 rue Taitbout, 1887. Světlotisky z fotografií pořízených mezi lety 1870 a 1878.