Hippokoón
Hippokoón (řecky Ἱπποκόων, latinsky Hippocoon) byl v řecké mytologii spartský král, syn krále Oibala (nebo Periera) a nymfy Bateii.
V řeckých mýtech je za otce Hippokoóna uváděn většinou Oibalos, jenž byl původně považován za syna spartského krále Kynorta, ale tím, že Sparťané po vítězství v messénské válce, messénskeho Periérése uměle začlenili do genealogie svých králů a Oibala prohlásili za Periérova syna a tak doložili své nároky na Messenii, možná tím způsobily to, že známe obsahově různé verze mýtů týkajících se života Hippokoóna.
Nejrozšířenější verzí je mytický příběh, který říká, že Hippokoón byl synem spartského krále Oibala a nymfy Batey. Když král Oibalos zemřel, králem Sparty se stal jeho mladší nevlastní bratr Tyndareós s odůvodněním, že je synem Gorgofony legitimního manželky krále Oibala a on je jen synem nymfy. Hippokoón se však nároku na trůn nevzdal a svého nevlastního bratra ze Sparty vyhnal. Spolu s Tyndarem ze Sparty odešel i Tyndarův mladší bratr Ikarios a útočiště našli u aitólskeho krále Thestia. Hippokoón otec dvanácti syny pak vládl ve Spartě několik let.
Sparťané v Hippokoónovi a jeho synech již v krátkém čase poznali násilné a nemilosrdné lidi, jimž se ale toto chování po čase krutě vymstilo. Poté, co do Sparty přišel Héraklés bratranec Oiónos a stál před Hippokoónovým palácem, napadl ho hlídací pes. Oionos v sebeobraně psa zabil kamenem, ale naneštěstí Hippokoónovi synové to viděli a Oiona zavraždili. Héraklovy pomsta nenechala na sebe dlouho čekat. Po prvních ještě nepovedených útocích, když zemřel i Heraklitův bratr ífiklés, Herakles Hippokoóna a všech jeho syny nakonec pobil a Tyndareós se následně vrátil do Sparty a ujal se opět vlády.
Pausaniás ještě v druhém století na svých cestách po Lakónii viděl památník symbolizující vítězství Hérakla nad Hippokoónem a jeho syny. To dokazuje, za jak významné pokládali Sparťané toto vítězství.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hippokoón (kráľ Sparty) na slovenské Wikipedii.
Související články
Literatura
- Pausaniás, Periégésis TES Hellados, 3,15,3 – 4.
- Publius Ovidius Naso, Metamorphoses, VIII, 300 – 328.
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.