Hildeprand

Byl synem Sigipranda, vévody z Asti a bratra Liutperta. Před dosazením na trůn byl i Hildeprand vévodou.[2] V roce 734 se zúčastnil úspěšného obléhání byzantské Ravenny. Buď těsně před nebo po obléhání Liutprand onemocněl a neočekávalo se, že své onemocnění přežije, proto přední langobardští magnáti zvolili novým králem Hildepranda, ale Liutprand se brzy zotavil.[2] Přestože byl s volbou magnátů nespokojen, cítil se zavázán přijmout Hildepranda za svého spoluvládce.[3] I Liutprand byl králem zvolen v době, kdy jeho otec Ansprand byl smrtelně nemocný. V obou případech iniciativu volby nástupce převzala nejvrchnější šlechta. V roce 735 se papež Řehoř II. spojil s byzantským exarchou Eutychiem, vévodou Ursem z Benátska a patriarchou Antoniem z Grady a společně znovu dobyli Ravennu.[4] V tomto druhém obležení podle kroniky Chronicon Venetum byli Hileprand a vévoda Peredeo z Vicenzy zajatí Benátčany.[2]

V roce 739, když Liutprand vedl tažení proti papeži v římském vévodství, Hildeprand pustošil církevní země kolem Ravenny. V srpnu se k němu připojil Liutprand, který zaútočil na Pentapolis.[5] V roce 743 se Liutprandovo zdraví opět začalo zhoršovat a v království Langobardů získávala na síle propapežská strana vedená vévodou Ratchisem.[6] Následující rok Liutprand zemřel a Hildeprand byl bez odporu zvolen jediným králem. Jeho volba proběhla poblíž kostela Santa Maria delle Pertiche v Pavii za přítomnosti langobardské armády.[7][8] Byl protivníkem Byzantinců i propapežské strany a tak během několika měsíců byl během povstání svržen Ratchisem, který okamžitě s papežem Zachariášem uzavřel mír.[9]