Hieronymus Francken II.

Hieronymus Francken II. byl synem Franse Franckena I. a vnukem Nicolaese Frankena. Jeho otec Frans se narodil v Herentals, v provincii Antverpy. Rodina se přestěhovala do Antverp, kde se Hieronymus stal jedním z hlavních malířů v čase protireformace. Hieronymus měl tři bratry, kteří se také stali úspěšnými malíři: Thomase, Franse a Ambrosiuse.

Hieronymus se učil malovat nejprve u svého otce. V roce 1605 byl zapsán do antverpského cechu svatého Lukáše jako žák svého strýce Ambrosia Franckena I.[1], jehož učitelem byl Frans Floris. Hieronymus pracoval nějakou dobu ve službách francouzského krále ve Fontainebleau.[2] V roce 1607 byl Hieronymus Francken II. formálně přijat do cechu svatého Lukáše v Antverpách jako mistr.[1]

V roce 1609 pravděpodobně pobýval v Paříži spolu se svým bratrem Fransem. Pravděpodobně tam studoval u svého strýce Hieronyma Franckena I., který většinu své kariéry pracoval v Paříži a na zámku Fontainebleau a od roku 1594 byl francouzským dvorním malířem.[3]

Po čase se vrátil do Antverp a strávil zde zbytek své kariéry[1] kde od přelomu let 1616/17 pracoval v domě svého otce Franse Franckena I. (1542-1616).[4]

Čarodějná kuchyně

Hieronymus Francken mladší byl všestranný umělec, věnoval se mnoha žánrům. Maloval umělecké galerie, kabinety kuriozit, nevyhýbal se ani žánrovým výjevům elegantních plesů a tanečníků, vytvářel obrazy s historickými tématy, maloval tzv. opičí scény (Singerie), alegorické obrazy a zátiší. Také zkopíroval obrazy svého bratra Franse se scénami čarodějnic a čarodějnictví, včetně zobrazení čarodějnických sabatů.[4][5]

Vzhledem k tomu, že práce členů rodiny Franckenů si byly stylově velmi podobné a zřídka bývaly podepsány autorem, bylo dlouho obtížné identifikovat díla jednotlivých dynastie Franckenů. Zejména obrazy Hieronyma II. a Franse II. bylo obtížné odlišit. Bratři měli stejné učitele a pracovali blízko sebe. Jejich kompozice, témata a figurální styl jsou si velmi podobné. Některé obrazy Hieronyma II. byly v minulosti přičítány jeho bratrovi. Na základě několika děl jím vlastnoručně podepsaných dokázali historici zrekonstruovat Hieronymovo dílo a připsat mu řadu prací.[6] Pro jeho obrazy jsou charakteristické široké tahy štětce a použití zemitých barev, jako je cihlově červená a variace hnědých tónů.[6]

Hieronymus a jeho bratr Frans vytvořili mnoho plesových kompozic. Obvykle to byly události anonymní, vidíme páry nebo větší skupiny elegantních postav tančících někde v interiéru. Bratři si pravděpodobně oblíbili toto téma, když studovali u svého strýce Hieronyma Franckena I. jenž rozvinul tento žánr elegantních plesových kompozic když pracoval pro francouzský dvůr ve Fontainebleau a v Paříži. Styl těchto kompozic se u obou bratrů příliš neliší.[6]

Zobrazení architektonických prvků na těchto obrazech bylo někdy dílem jiného malíře, například na obraze Elegantní společnost to byl malíř Paul Vredeman de Vries (Uměleckohistorické muzeum Vídeň).[7]

Zátiší s rybou, chlebem, džbánem a obrázkem sovy, 25 x 35 cm, Royal Museum of Fine Arts, Antwerpy

Některá z nejoriginálnějších děl Hieronyma II. jsou zátiší. Pracoval obvykle s jednou barvou v mnoha tónech, zobrazoval prostá jídla a jednoduchou keramiku. Na základě jediného jím podepsaného zátiší z roku 1604 označovaného jako Zátiší s keramikou, sledi a lívanci, s tiskem sovy na zdi nebo Bohatý a chudý u stolu ve sbírce Royal Museum of Fine Arts v Antwerpách.[6]

Podobné zátiší v majetku Royal Museum of Fine Arts je označované jako Zátiší s jídlem chudého člověka z kaše, sýra, sleďů a palačinek a bylo také připsáno Hieronymovi II. Velmi podobné dílo bylo prodáno v Christie's dne 17. května 2004 v Amsterdamu pod číslem 72. Existuje třetí podobné dílo v soukromé sbírce. Předpokládá se, že tato kompozice Jídlo chudého muže je částí kompozice představující Rich Man's Meal, z níž je v soukromé sbírce zachována pouze jedna kopie.[8]

Zátiší s jídlem chudého člověka z kaše, sýra, sleďů a lívanců, olej na dřevě, 32 x 43 cm

Frans Francken mladší a Jan Brueghel starší byli prvními umělci, kteří kolem roku 1620 tvořili obrazy galerií umění a sbírek kuriozit.[9] Obrazy galerií ukazují velké místnosti, ve kterých je v elegantním prostředí vystaveno mnoho obrazů a dalších vzácných předmětů. Nejstarší práce v tomto žánru zobrazovaly umělecké předměty spolu s dalšími věcmi jako jsou vědecké nástroje nebo zvláštní přírodní exempláře. Některá taková díla zobrazují portréty majitelů nebo sběratelů uměleckých předmětů nebo umělců při práci.[10] Žánr se stal okamžitě velmi populárním a následovali ho další umělci jako Jan Brueghel mladší, Cornelis de Baellieur, Hans Jordaens, David Teniers mladší, Gillis van Tilborch a Hieronymus Janssens.

Těchto obrazů Hieronymus II. vytvořil celou řadu. Pouze jedna z nich, kompozice označovaná jako Kabinet milovníka umění nebo Galerie Jana Snellinca, v majetku Royal Museums of Fine Arts, je podepsána a datována rokem 1621. Tento obraz byl základem pro přičtení řady děl Hieronymovi dříve připisovaných jiným umělcům, například jeho bratru Fransovi či Adriaenu van Stalbemtovi. Nejznámější z těchto obrazů je Arcivévodové Albert a Isabella na návštěvě sběratele. Dílo je nyní všeobecně považováno jako výsledek spolupráce mezi Janem Brueghelem starším a Hieronymem Franckenem II., i když někteří zde vidí ruku van Stalbemta.[11] Je součástí sbírky "The Walters Art Museum" v Baltimore v Marylandu. Další kabinetní obrazy dříve přisuzovány van Stalbemtovi byly připsány Hieronymovi, včetně kompozice Vědy a umění a Zeměpisec a přírodovědědec, oba v muzeu Prado). Obraz Sběratelský kabinet, který je obdobou obrazů v Pradu, byl prodán v Sotheby's dne 9. července 2014. Všechny tři výše zmíněné kompozice jsou alegoriemi, vyjadřují malířovo přesvědčení, že umění a věda zvítězí nad nevědomostí a obrazoborectvím. Jedná se o odkazy na obrazoborectví "Beeldenstorm", ikonoklasmus, který zuřivě likvidoval umělecká díla v Nizozemsku v 16. století a na vítězství nad ním za vlády arcivévodů Alberta a Isabelly, kteří na začátku 17. století společně vládli ve španělském Nizozemsku.[12][13] Hieronymovy galerijní obrazy představují ranou fázi žánru zobrazování kabinetů kuriozit. Během této rané „encyklopedické“ fáze žánr odrážel kulturu té doby, kdy umělecká díla, vědecké přístroje, příroda a umělecká díla byly předmětem studia a obdivu. Proto kabinety zobrazené v těchto kompozicích jsou plné osob, které diskutují o vědě se stejným zájmem jako obdivují obrazy. Později se žánr více soustředil na galerie, které obsahovaly pouze umělecká díla. Přestože se dříve předpokládalo, že jeden z Hieronymových galerijních obrazů představuje skutečnou uměleckou galerii vlámského umělce a sběratele Jana Snellincka, nyní se zdá pravděpodobné, že všechny jeho galerie jsou ve skutečnosti imaginární.[10] Identita malířů, kteří jsou na Hieronymusových obrazech galerií zobrazeni není známa.[11]

Hieronymův bratr Frans Francken II. přispěl k rozvoji žánru „opičí scény“, zvané také „singerie“ (slovo, které ve francouzštině znamená „komická grimasa, chování nebo trik“).[14] Komické scény s opicemi, které se objevují v lidském oděvu a v lidském prostředí, jsou obrazovým žánrem, který se objevil ve vlámské malbě v 16. století a následně se dále rozvíjel v 17. století. Vlámský rytec Pieter van der Borcht představil "singerie" jako nové téma kolem roku 1575 v sérii tisků prací Pietera Bruegela staršího. Tyto tisky byly velmi oblíbené a téma poté zpracovalo mnoho dalších vlámských umělců. Prvním, kdo tak učinil, byl Frans Francken II., který hrál důležitou roli ve vývoji žánru. Další kdo se zasloužil o rozvoj tohoto žánru byli David Teniers mladší a jeho bratr Abraham Teniers. Později v 17. století začal Nicolaes van Verendael také malovat tyto „opičí scény“.[15]

Stejně jako jeho bratr tak i Hieronymus II. maloval „opičí scény“, například Koupelna s opicemi a kočkami (Státní muzeum Schwerin).

• 
  Festivalová společnost, olej na plátně, 49,5 x 71 cm
• 
  Podobenství o moudrých a pošetilých pannách, olej na plátně, 111 x 172 cm, Ermitáž
• 
  Kabinet kuriozit, 90 x 120 cm
• 
  Koupel v kočkami a psy, 16,5 x 22,5 cm, Státní muzeum, Schwerin