Hey Hey, My My (Into the Black)

Píseň "Hey, Hey, My, My ..." a titul alba, fráze "rust never sleeps", na kterém se nacházejí obě verze skladby, vznikly ze setkání Neila Younga a skupiny Devo, respektive s Markem Mothersbaughem.[1] Young požádal kapelu, aby nahrála tuto píseň pro filmovou komedii Human Highway, kterou (pod pseudonymem Bernard Shakey) Young režíroval v roce 1977. Scéna filmu ukazuje Younga hrajícího píseň v punkové verzi, v plném aranžmá skupiny Devo.[2] Původní myšlenka, věta "It 'better to burn out than it is to rust ...", pochází od Youngova kamaráda, Jeffa Blackburna, se kterým účinkoval ve superskupině The Ducks.[3]

Někteří z Youngových kritiků u něj viděli období stagnace, které se naplno projevilo v druhé polovině 70. let po vydání alb American Stars 'n Bars a Comes a Time. Bylo to tím, že sílící vlna punkového hnutí v roce 1977 způsobila, že Neil Young a jeho současníci začali být považováni za zastaralé. Young podlehl dojmu, že tyto názory mají opodstatnění. Ve stejný rok zemřel Elvis Presley a jeho smrt vyzněla jako umíráček rocku, který skupina The Clash oplakala v nahrávce písně "1977" slovy "No Elvis, Beatles or The Rolling Stones in 1977! ".[4] Z Youngových obav ze zastarání vznikla reakce, která vyjadřovala respekt punkové vlně a projevila se v podobě akustického nářku, kterým byla první verze písně s názvem "My My, Hey Hey (out of the Blue)". Poté, co spolu s kapelou Crazy Horse vyrazil na turné, dal písni rockové aranžmá, které mělo silný důraz na Youngovy sólové kytarové variace. Způsob jakým ji prezentoval, inspiroval předchůdce vznikajícího hudebního žánru, proto-grungeové kapely, kterými byly Sonic Youth, The Meat Puppets, Pixies a Dinosaur Jr..

Po vydání alba Rust Never Sleeps ho kritika uznala jako oživení Neila Younga. Měl i komerční úspěch, neboť navazoval na úspěšné koncertní turné, které bylo příznačné silným ozvučením a bedňáky, kteří na sobě měli oblečení trpasličího kmene Jawa z aktuální čtvrté epizody Hvězdných válek, zvukovými techniky v bílých pláštích, zvukovými nahrávkami z festivalu ve Woodstocku a jinými výstřelky, které do hlediště přilákaly novou generaci posluchačů. Mezi dobré dojmy vystoupení nesporně patřila i píseň "Hey Hey, My My".

Píseň ovlivnila několik hudebníků, kteří nahráli její coververze. Britpopová skupina Oasis ji hrála na svém turné v roce 2000 a nachází se také na koncertním albu a DVD, Familiar to Millions, které pocházejí z tohoto období. Nebyla náhoda, že na koncertě v Seattle ji ohlásili jako poctu Kurtu Cobainovi ke šestému výročí jeho smrti.[5] Skupina System of a Down tuto píseň na koncertech běžně vkládá do předehry jejich skladby "Kill Rock 'n Roll". Kromě zmíněných hudebníků skladbu hráli nebo vyprodukovali její coveverzi i Dave Matthews Band, Cross Canadian Ragweed, Battleme, Rick Derringer, Nomeansno (soundtrack filmu Fubar), finská glamrocková skupina Negative, argentinská skupina La Renga, Chromatics, Jake Bugg, Axel Rudi Pell a mnozí jiní.

Nahrávku "Hey Hey, My My ..." můžeme slyšet stále v rádiích, hlavně v těch, která jsou zaměřena na klasický rock. Young má zálibu v produkování stejných písní v různých verzích. Hrával ji téměř na každém koncertě a je součástí jeho kompilace, kterou vydal jako Greatest Hits. Je titulní skladbou kanadského filmu Out of the Blue (režíroval ho a hrál v něm Dennis Hopper). V roce 2010 se skladba dostala na 93. místo v knize The Top 100 Canadian Singles.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hey Hey, My My (Into The Black) na slovenské Wikipedii.