Hetlín

Jméno osady shodně odvozují Josef Postránecký (Jména místní) i Antonín Poldauf (Místní jména v Čechách I., Praha 1957) od jejího údajného zakladatele Hetla (? Hatla, Hatala).

Hetlín patřil od roku 1584 (možná i dříve) s nejvyšší pravděpodobností Vilémovi Malovcovi z Malovic. Vilém zemřel v roce 1592 a po něm majetek dědil jeho první syn Bedřich, který však již v roce 1594 umírá a správy statků se ujímá jeho sestra Ofka. Druhý syn Věnek, v době úmrtí Viléma ještě nezletilý, po dosažení dospělosti prodává v roce 1601 zbraslavické panství Ondřeji Horňateckému z Dobročovic. Ondřej se zapojil do odboje českých stavů proti Ferdinandovi II., za což byl odsouzen ke ztrátě jedné třetiny svých statků. Zkonfiskovaný majetek si však mohl zpět vykoupit od královské komory. K tomu došlo v roce 1626, kdy Ondřej Horňatecký byl hejtmanem Čáslavského kraje. Na soupise oceňovaného majetku vypracovaném v této souvislosti se objevuje i ves Hetlín.

Další zmínka o Hetlínu pochází z roku 1627, kdy po smrti Ondřeje Horňateckého bylo mezi jeho pět synů děleno zbraslavické panství a Hetlín připadl Kunatovi (? Kunratovi) Horňateckému. V této době Hetlín náležel k tvrzi o dvoru ve Štipoklasech. Kunat ale již 25. května 1628 prodává nabytý podíl své matce Kateřině z Hrušova, vdově po Ondřeji Horňateckém. Po vpádu švédských vojsk byly tvrz a dvůr ve Štipoklasech zpustošeny, stejně tak i okolní vsi. Právem je tedy možno domnívat, že mezi podobně postižená místa patřil i Hetlín. V roce 1650 Kateřina kromě tvrze a dvoru ve Štipoklasech a třech chalup v Černínách, prodává Hetlín svému dalšímu synovi Bohuslavovi Ferdinandovi Horňateckému. Tím se dostal Hetlín opět ke zbraslavickému panství. Po Bohuslavově smrti v roce 1653 dědí kromě jiného Hetlín jeho syn František Litmír Horňatecký. František Litmír se svou manželkou Marií Terezií z Neyenperku zanechali po sobě dvě dcery – Antonii a Annu. Osiřelých sester se ujali Bernard František z Věžník, tehdejší pán na Třebešicích a rytíř Jan Václav Ferdinand Obytecký z Obytec na Janovičkách, Petrovicích a Zhoři. Hetlín se později objevuje v jeho vlastnictví.

Dne 2. března roku 1709, dva roky po smrti Ferdinanda Obyteckého, kupuje Hetlín hrabě Bernard z Věžník od jeho pozůstalých synů Josefa Vyduny, Isidora Václava, Antonína Jana a Tadeáše Františka, za částku 4 880 zl. Zatímní smlouva na koupi Hetlína ale byla již uzavřena téměř rok předtím, a to 16. června 1708. Definitivní kupní smlouva byla vložena do zemských desk 5. března 1709. Hetlín se tak stal na dlouhou dobu součástí novodvorského panství. V době koupě měl Hetlín 14 domků. Pravděpodobným důvodem koupě bylo rozšíření lesních ploch na panství. V době, kdy Bernard Věžník Hetlín kupoval, byl již po druhé ženat, a to s Barborou, rozenou Švihovskou z Riesenberku. Hrabě Bernard Věžník zemřel v Praze dne 12. září 1714. Závětí ze dne 20. září 1713 odkázal kromě jiného Hetlín svému synovi z druhého manželství Romediovi Věžníkovi. Romedius, vlastník také Novodvorského panství, ale svého otce dlouho nepřežil. Zemřel v Nových Dvorech dne 2. července 1720 ve věku 25 let. Hetlín se dostává na základě Romediova testamentu do vlastnictví jeho matky – hraběnky Barbory Věžníkové. Ta jej nedržela dlouho a již 15. září 1722 celé panství včetně Hetlína prodává Františku Antonínu Pachtovi, hraběti z Rájova.

Antonín Pachta však zatížil panství velkými dluhy a tak se dostalo podle nařízení c. k. místodržitelství a zemského soudu ze dne 6. června 1727 pod sekvestraci (nucenou správu). Sekvestrem byl nejdříve c. k. soudce Hennet z Čáslavi a po něm Jan M. Amcha, rytíř z Borovnice, též soudce z Čáslavi. Výnosem zemského soudu ze dne 1. března 1728 a místodržitelství ze dne 12. června a 16. října 1728 bylo rozhodnuto, že panství bude prodáno ve veřejné dražbě 20. prosince 1728. Z dražby nakonec byť po dodatečném, věřiteli vynuceném, zvyšování kupní ceny vyšel úspěšně uherský hrabě Karel Batthyany. Kupní smlouva byla podepsána 14. února 1729 a následně vložena do zemských desk. Hetlín vlastnil Karel Batthyany až do roku 1764 tedy téměř 35 let. Krátce po tom, co se ujal panství, dal je přeměřit. K tomu povolal z Prahy zeměměřiče Jana Glockspergera. Měření bylo dokončeno v roce 1734. V připojeném popisu k mapě se nachází k Hetlínu některé informace – V Hetlíně byla kořalna, kterou provozoval žid a platil z ní ročně vrchnosti 26 zl. úroků. Z draslárny na Hetlíně se s dodávkou popela platilo dříve 40 zl., roku 1734 pouze 20 zl. ročně. Dále se uvádí, že v hetlínském hospodářském dvoře bylo 20 až 30 dojných krav. Co se týká usedlostí, jsou uváděni čtyři půlsedláci, kteří platili každý ročně po 1 zl. 43 kr. úroků. O chalupnících se zde zmínka nenachází.

Hetlín se dostává s prodejem panství Karlem Batthyanym dne 18. června 1764 do vlastnictví hraběte Jana Karla Chotka z Chotkova a Vojnína a jeho manželky Marie Teresie, rozené hraběnky Kottulínské. K tomuto roku se uvádějí následující údaje o Hetlínu: jsou zde čtyři půlsedláci, k hetlínskému dvoru patří 171,25 korců a 2,5 měřice polí, 71,75 korců a 2,75 měřice luk, 0,25 korců a 3,5 měřice ovocných zahrad a 33 korců pastvin. K Hetlínu v té době patřilo 792,25 korců a 0,5 míry lesa. Poznamenán je též v Hetlíně rybník na potěr zvaný „Horní Hetlínský“ s násadou 5 kop. Jan Karel Chotek zemřel dne 8. listopadu 1787 ve Vídni. Panství po něm zdědila pozůstalá manželka a jeho syn Jan Rudolf Chotek. Ten převzal samostatně panství až po smrti své matky († 26. 3. 1798) a vlastnil je až do konce svého života († 26. 8. 1824). Panství odkázal synovi Jindřichu Chotkovi. Poté, co se Jindřich Chotek ujal dědictví, započal zvelebovat panství. V Hetlíně roku 1844 byla z jeho iniciativy postavena myslivna. Péči věnuje také poddaným na panství. Například 31. října 1826 zakládá „chudinský ústav“, z jehož fondu je podporováno 50 chudých. Do tohoto fondu měli za povinnost vlastníci hospodářství odvádět pravidelně určité částky a tak v Hetlíně se v některých případech lze setkat se zaknihovanými zástavními právy právě z titulů těchto odvodů. Po skončení patrimoniálního období zůstal z Hetlína hospodářský dvůr i nadále ve vlastnictví novodvorského velkostatku.

Jindřich Chotek zemřel v roce 1864; panství dědí jeho syn z manželství s Karolinou Aloisií, hraběnkou z Eltzů, hr. Rudolf Karel Chotek. Z počátku hospodaří dobře a velkostatek je na počátku 70. let 19. století ještě na výši. O poplužním dvoře v Hetlíně se v roce 1872 uvádí, že byl propachtován. Hospodářství Rudolfa Karla Chotka však postupně upadá (zejména po smrti jeho jediného syna Jana Rudolfa) a vede ke špatným koncům. V roce 1890 je na velkostatek uvalena nucená správa. Zadlužené panství dědí roku 1894 jeho mladší bratr Emerich a po něm roku 1911 synovec hrabě Quido Thun Hohenstein. Ten však ve špatném hospodaření pokračuje a ve snaze zmírnit některé dluhy odprodává městu Kutná Hora i polesí Hetlín.

Pravděpodobně nejstarší ucelenější zmínky o osobách žijících v Hetlíně lze nalézt v matrikách červenojanovické fary. Tam byly zapisovány křty od roku 1657. Později Hetlín připadl pod faru ve Zbraslavicích. Děti z Hetlína navštěvovaly školu ve Zbraslavicích. O existenci tamní školy jsou dochovány záznamy již z poloviny 16. století. Škola se nacházela v sousedství fary v dřevěné chalupě čp. 5. Hetlín, tak jako jiné obce musel se podílet na vydržování této školy a jejího učitele. Podle zbraslavické farní kroniky učitel dostával na základě listiny ze dne 22. listopadu 1800, potvrzené hrabětem Šebestiánem Trauttmannsdorfem, ročně od Hetlína 1/4 korce čili 1 věrtel ovsa, pak po jednom koláči o posvícení a po 4 nebo 2 vejcích k zelenému čtvrtku z každého čísla popisného z celého obvodu školního. Také dostával „koledu“ od každé přiškolené obce 4 zl. 16 kr. stříbra. V souvislosti se Zbraslavicemi se uvádí o Hetlínu další informace: ve Zbraslavicích byla samostatná židovská obec, která měla v místě nad „Kudláčkovým mlýnem“ svůj hřbitov. Po jeho zrušení v roce 1797 zřídila hřbitov nový u Hetlína v lokalitě nad „Spáleným mlýnem“. V roce 1890 je v Hetlíně 27 domů a 183 obyvatel. Patří pod hejtmanství Kutná Hora a farou pod Zbraslavice.

O 21 let později, tedy v roce 1911, je Hetlín charakterizován v publikaci Kutnohorsko slovem i obrazem takto: „Obec má 29 domů. Všechny jsou přízemní a kryté došky. Obyvatel je 164 z toho 1 izraelita. Domy stojí porůznu a některé mají pěkné zahrady. Některé domy mají pěkné lomenice, ale bez řezeb, maleb i bez nápisů. Na návsi stojí zvonička. V zahradách a u cest se pěstuje ovocné stromoví, z něhož nejvíce vyniká třešně ptáčnice. Opodál vsi na jižní straně stojí hájovna. Na jižní straně je též studánka, ze které vytéká pramen napájející rybník Návesský a menší rybník Dalmacínek (Darmacínek) pode vsí.“ Ze zachovalých místních názvů jsou známy: V kačínách, U bučiny, Kačina, Dar(l)macínek, Návesák (Návesský), V katovém koutě, U cvoku, Na dracovství, Na strampouchu, V lipinách.

V roce 1883 jsou zakládány nové pozemkové knihy Hetlína. Do nich byly přenášeny zápisy z knih předchozích (pozemkových a gruntovních) i zápisy z hetlínských kontribučních knih. Zaknihování některých majetků bylo též prováděno na základě protokolárních zápisů postihujících předchozí stav podle místních šetření. Takto provedený zápis je například u majetku osady Hetlín, které kromě mála pozemků patřila „louž“ na návsi a zahrada při cestě, později rozdělená na jednotlivé parcely k výstavbě domků. Nové pozemkové knihy poskytují obsáhlé množství informací, ze kterých si lze při podrobném studiu vytvořit obrázek o tehdejší velikosti osady Hetlín, vývoji jednotlivých usedlostí i domků prostých chalupníků, v mnohých případech i osudy majetku a rodin žijících v Hetlíně. Zajímavým svědectvím vypovídajícím nelehkém životě místních usedlíků jsou zápisy dluhů a břemen. V Hetlíně prakticky neexistoval v té době dům nebo usedlost, které by alespoň na krátkou dobu nebyly zadluženy. Původy dluhů byly různé. Nachází se mezi nimi nejen zapsané pohledávky na základě odevzdacích listin právních úřadů dětí či sourozenců za nabyvatelem majetku po úmrtí rodičů, nedoplatky kupních cen při prodeji majetku, finanční půjčky od třetích osob, ale i pohledávky ze soudních výloh a škod vzájemně si způsobených mezi obyvateli Hetlína. Také se stávalo, že hospodářství na některých usedlostech končilo i úpadkem a nucenou dražbou. Častým jevem byla též uvalená zástavní práva k zajištění pohledávek panství a jeho kontribučních nebo nadačních fondů.

Nejstarší přenesené informace v těchto knihách pocházejí z přelomu 18. a 19. století; většina však z poloviny 19. století. Knihy obsahují též seznam dominikálního majetku v Hetlíně zapsaného v zemských deskách. Při zakládání těchto nových knih bylo v Hetlíně 7 hospodářských usedlostí (vč. panského dvora), 14 domků vesměs jen se zahradami, 3 drobná hospodářství a hájovna. Zde je přehled seřazený podle popisných čísel:

• František Milde (1852 Hetlín – 1924), český sládek, zakladatel první sítě pivovarů v Bulharsku

• 
  Rodinné domky v centru obce
• 
  Opravený Pension Hetlín
• 
  Náveský rybník
• 
  Jívový rybník
• 
  Památník obětem války

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hetlín na Wikimedia Commons