Herpesvirová enteritida kachen

Původcem onemocnění je herpesvirus z podčeledě Alphaherpesvirinae. Průměrná velikost virových partikulí se pohybuje mezi 160–380 nm, průměr nukleokapsidy je 100–110 nm. Virus je citlivý na éter, chloroform, vyšší teploty a kyselé prostředí. Stabilní je při pH 7–9. Při laboratorní teplotě ztrácí infekčnost za 1 měsíc, při 56 °C je destruován za 10 minut. Virus nemá hemaglutinační ani hemadsorpční vlastnosti. Terénní izoláty jsou imunologicky shodné, liší se ale virulencí. Virus se pomnožuje v kachních embryích nebo v kachních embryonálních fibroblastech za vzniku cytopatického efektu a intranukleárních inkluzí.

V reprodukčních chovech kachen vzniká onemocnění náhle a rychle se šíří. Nemocnost je vysoká a většina postižených kachen uhyne. K úhynům dochází za 1–5 dní po výskytu prvních klinických příznaků, mortalita se pohybuje od 5 do 100 %. Onemocnět mohou všechny věkové kategorie, ale ztráty jsou obvykle vyšší u dospělých kachen. U nosnic klesá snáška o 20–40 %. V částečně imunních hejnech probíhá infekce chronicky, s kolísavou mortalitou. Virusonosiči vylučují virus nepravidelně trusem nebo na skořápce vajec.

Onemocnění začíná náhlými úhyny zvířat v dobré výživné kondici a postupně se začínají objevovat další příznaky. Kachny jsou slabé, netečné, nepřijímají krmivo, ale mají extrémní žízeň. Oční víčka jsou zavřená (fotofobie), okolí očí a nosní otvory jsou zavlhlé serózním, později hlenovitým až hnisavým odměškem. Zvířata jsou ospalá, stojí se svěšenou hlavou i křídly, při vynuceném pohybu se pohybují strnule. Trpí vodnatým průjmem, peří mají načepýřené a znečištěné. Někdy je pozorován tremor hlavy, šíje a celého těla, případně respirační příznaky. U chovných kačerů dochází k výhřezu penisu.

U výkrmových kachňat se pozoruje dehydratace, pokles hmotnostních přírůstků, zmodrání zobáku a krvavě zbarvená kloaka.

Diagnóza se stanovuje na základě klinického, pitevního a histopatologického nálezu, potvrzeného laboratorním vyšetřením.

Diferenciální diagnostika. Nutné je odlišit virovou hepatitidu kachen, choleru, vysokopatogenní aviární influenzy, intoxikace a enteritidy různého původu.

Terapie onemocnění není známa. Prevence spočívá v ochraně chovů před nakažením, zejména v zamezení kontaktu volně žijících ptáků z řádu Anseriformes s domácími kachnami a s kontaminovaným vodním prostředím. Vhodná jsou také karanténní opatření při importu exotických a okrasných vodních ptáků do zoologických zahrad. Při enzootickém výskytu onemocnění se postižená hejna likvidují a prostředí se důkladně asanuje. V oblastech s častějším výskytem nemoci se vakcinuje.

• JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – virové infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2002. 184 s. ISBN 80-7305-436-1.
• SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)