Henryk Janko

Jeho otcem byl vojenský lékař Jan Janko, původem z Uherska, který se na konci 18. století usadil v Haliči. Henryk Janko absolvoval Lvovskou univerzitu. Když roku 1830 vypuklo polské listopadové povstání, odjel do Varšavy a zapojil se do něj. Zúčastnil se coby dobrovolník několika bitev. Po povstání byl členem tajného spolku Związek Dwudziestu Jeden v Haliči. Roku 1846 byl členem povstaleckého výboru ve Lvově a unikal zatčení tím, že měnil místa pobytu.[1] Roku 1849 se uvádí jako Heinrich Janko, statkář v obci Hošany (Hoszany).[3][4]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Patřil mezi malou skupinu statkářů, kteří dobrovolně předali rolníkům půdu. Stal se členem národní rady ve městě Rudky.[1] Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Komarno. Tehdy se uváděl coby majitel hospodářství.[2] Náležel ke sněmovní levici.[5] Hlasoval převážně s levicí a veřejně podporoval revoluční nálady. V roce 1849 podporoval přesun dobrovolníků z Haliče na pomoc revolucionářům v Uhersku.[1]

V 50. letech byl aktivní ve spolku Galicyjskie Towarzystwo Gospodarcze. Na jaře roku 1859 odcestoval do Paříže. Po obnovení ústavního systému vlády v 60. letech se znovu zapojil do politiky a zasedl roku 1861 jako poslanec na Haličský zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou v obvodu Sambir. Opětovně působil jako zemský poslanec od roku 1870 do roku 1871 a znovu od roku 1877 až do své smrti (tentokrát již za IV. kurii). Sám své dlouhé politické angažmá v zemském sněmu odůvodňoval tím, že nechce, aby po něm jeho volební obvod získal ukrajinský kandidát. Na sněmu patřil k demokratům. Roku 1878 přešel do tzv. Samborské skupiny, která sdružovala statkáře kritické vůči politice většinového Polského klubu.[1]

Aktivně podporoval polské lednové povstání roku 1863. V březnu 1864 byl zatčen, odsouzen na tři roky a odeslán do pevnosti Olomouc. Po jednom roce byl propuštěn, ale ještě roku 1867 nezískal potvrzení do funkce okresního maršálka s poukazem na to, že je politický podezřelý. Dlouhodobě ovšem zasedal v okresní radě, v okresní školní radě a byl předsedou okresní pobočky zemského kreditního spolku (Towarzystwo Kredytowe Ziemskie w Galicji). Ještě v 70. letech podporoval polské tajné spolky.[1]

Zemřel v prosinci 1887. Cestou ze Lvova do domovských Hošan se nachladil, onemocněl zánětem pohrudnice a ulehl s těžkou horečkou.[6]