Henry Moseley

Henry Moseley se narodil 23. listopadu 1887 ve Weymouth v hrabství Dorset na jihu Anglie. Jeho otec (Henry Nottidge Moseley) působil jako profesor anatomie a fyziologie na Oxfordské univerzitě.

Jako chlapec byl velmi nadějný student a dosáhl na stipendium na Eton College, kde vyhrál ceny v chemii i ve fyzice. Roku 1906 nastoupil na Oxfordskou univerzitu, kde získal bakalářský titul. Bezprostředně po promoci nastoupil jako stážista k Ernestu Rutherfordovi na univerzitu v Manchesteru a po roce vyučování se zde začal zabývat i výzkumem. Roku 1913, kdy pozoroval a měřil paprsky X (rentgenové záření) u mnohých, převážně kovových, prvků, objevil vztah mezi vlnovou délkou rentgenového záření a atomovým číslem prvku, jenž je nyní znám jako Moseleyho zákon.

Před tímto jeho objevem byla periodická tabulka řazena podle vzrůstajících tzv. atomových čísel (nyní protonová, ale proton tehdy ještě nebyl objeven), tedy podle vzrůstající atomové hmotnosti, ale pouze zhruba – Mendělejev například přiřadil kobaltu číslo 27 a niklu 28 na základě jejich známých vlastností, i když mají takřka shodnou hmotnost (kobalt dokonce větší než nikl). Moseleyho objev ukázal, že atomová čísla prvků nejsou jen slepě závislá na intuici chemiků, ale že mají pevný základ ve fyzice, konkrétně ve spektru rentgenového záření.

Tím pádem dokázal Moseley určit mezery v periodické tabulce prvků, a sice pod atomovými čísly 43 (technecium), 61 (promethium), 72 (hafnium) a 75 (rhenium), o kterých věda zatím s jistotou nevěděla. Technecium již před ním dokázal na základě své intuice předpovědět Dmitrij Mendělejev, podobně jako Mendělejevův spolupracovník Bohuslav Brauner předpověděl existenci promethia. Nyní tak byly tyto predikce potvrzeny. Navíc poskytl Moseley důkaz, že v periodické tabulce už není žádný chybějící článek mezi hliníkem (s atomovým číslem 13) a zlatem (s atomovým číslem 79) a dále, že lanthanoidy mají přesně patnáct členů, přestože samotné prvky neměl k dispozici.

Moseleyho zákon také podpořil nedávnou teorii planetárního modelu atomu vyvinutou Rutherfordem a van den Broekem, která se zakládala na objevu jádra z roku 1911. Ve stejném roce (1913) publikoval svou kvantovou teorii Niels Bohr, který ve svém modelu atomu vysvětlil, jak atom absorbuje a vyzařuje elektromagnetické záření, tedy i záření rentgenové. Tato teorie ukázala, že daná frekvence záření má základ v odlišných energetických hladinách, na kterých se pohybují elektrony a doložil, že tato frekvence je závislá na kladných elementárních částicích (později protonech). Tudíž to, co Moseley provedl experimentálně, dokázal Bohr teoreticky.

Na sklonku roku 1913 se Moseley přestěhoval z Manchesteru do Oxfordu, ale ne nadlouho, neboť v létě už vypukla první světová válka, do které vlastenecký Moseley narukoval. Sloužil jako technický důstojník a při britsko-francouzské neúspěšné invazi na Gallipoli zahynul. 15. 8. 1915 jej střelil turecký odstřelovač do hlavy, když telefonoval rozkazy.

Moseley, kterému bylo v době jeho smrti jen dvacet sedm let, mohl podle názoru některých vědců významně přispět k poznání atomové struktury, nebýt jeho smrti. Byl nominován na Nobelovu cenu za fyziku i za chemii, jeho předčasný odchod jej ale jako kandidáta diskvalifikoval. Mnozí vědci, se kterými sdílel obor bádání (rentgenové spektroskopie), byli touto cenou cenou odměněni: Max von Laue, William Henry Bragg a William Lawrence Bragg, Charles Barkla, Niels Bohr a Manne Siegbahn.