Henry Ernest Atkins

Základy šachu se naučil asi ve 4 letech,[4] a to od jednoho ze svých bratrů. Ve věku 10 let se přidal do šachového klubu Wyggenstova gymnázia.[10] Jedna z jeho sester mu darovala výtisk Stautonovy příručky The Chess-Player's Handbook. Následně se v patnácti letech stal členem Leicesterského šachového klubu a již za dva roky hrál v turnajích na první šachovnici.[pozn. 1][3] V roce 1890 se zúčastnil simultánky proti Josephu Henrym Blackburnemu, přičemž partii proti němu vyhrál.[11] Při studiích na Univerzitě v Cambridgi hrál za univerzitní tým, a to také na první šachovnici.[pozn. 1][12] Za celou dobu čtyřletého hraní za Cambridge prohrál jen jednu turnajovou partii.[3]

V letech 1895–1901 hrál na sedmi malých šachových turnajích. Čtyři z nich vyhrál a na zbylých skončil na druhém místě. Ze 70 partií odehraných na těchto turnajích prohrál jen 3.[13] Mezi těchto sedm turnajů patřil vedlejší turnaj v Hastingsu v roce 1895 (7. britský šachový šampionát amatérů), kde skončil za Gézou Maróczym na druhém místě.[14] Díky tomuto výsledku získal titul britského amatérského mistra (British Amateur Champion).[4] V roce 1896 skončil první na turnaji v Bristolu s 8,5 z 9 bodů.[15][16] O další rok později vyhrál v Southamptonu osmý britský šachový šampionát amatérů, když skončil neporažený s 8,5 body z 10.[17] V roce 1899 skončil na turnaji ve vesnici Craigside druhý za Amosem Burnem. Tehdy dosáhl na 7,5 z 10 bodů, Amos Burn skončil o 1,5 bodu lépe.

V roce 1899 Atkins sehrál svůj první mezinárodní turnaj v Amsterodamu. Zde skončil první, a to dokonce s vzácným plným počtem bodů, jelikož z 15 partií všechny vyhrál. Další hráč skončil až čtyři body za ním.[18][19][20] V témže roce ještě hrál turnaj v Birminghamu, kde se 4 z 6 bodů skončil druhý za Amosem Burnem, který dosáhl na bodů pět.[21] V roce 1900 skončil v Bath (9. britský šachový šampionát amatérů) s 12,5 body z celkem 14 možných na prvním místě a až na tři remízy všechny partie vyhrál.[22] O rok později se zúčastnil turnaje, kterého se krom Atkinse zúčastnili jen tři další hráči. Turnaj se hrál dvakrát každý s každým a Atkins se s 3,5 z 6 body umístil na druhém místě, znovu za Burnem, který měl o 1 bod víc.[23]

Kromě roku 1909 se zúčastnil všech ročníků zápasu mezi Británií a Spojenými státy hraný přes Transatlantický podmořský kabel.[24] Dohromady v těchto zápasech 4krát zvítězil, 4krát remizoval a 4 partie skončily jeho prohrou.

Svého nejlepšího výsledku dosáhl na svém prvním větším mezinárodním turnaji v roce 1902 v Hannoveru.[25] Ze 17 partií jich 8 vyhrál, 7 remizoval a 2 prohrál a s 11,5 tak dosáhl na třetí místo. Turnaj vyhrál David Janowski (13,5 bodů), druhý byl Harry Nelson Pillsbury (12 bodů), ale i tak se Atkins umístil před dobrými hráči, jako byli Michail Ivanovič Čigorin či Frank Marshall.[13][26][27] R. N. Coles ve své knize píše, že ačkoli v tomto bodě Atkins mohl uvažovat o tom, že by se šachy staly jeho povoláním, neučinil tak a následujících 20 let nehrál na jediném mezinárodním turnaji.[5] Byl dlouholetým členem Huddersfieldského šachového klubu.[28] V roce 1940 se stal předsedou šachového klubu hrabství Leicestershire.[2]

Sedm Atkinsových vítězství za sebou na britském šachovém šampionátu je v historii tohoto šampionátu rekordem.[26][29] Zúčastnil se celkem 11 ročníků tohoto turnaje, přičemž kromě své první a poslední účastí na tomto šampionátu všechny ročníky vyhrál. Poprvé se tohoto šampionátu zúčastnil v Hastingsu v roce 1904.[30] Společně s Williamem Ewartem Napierem skončil s 8,5 z 11 body na prvním místě, ale nadstavbovou část skórem 1,5:2,5 prohrál a celkově tak skončil druhý.[31] Po třetinu století to však byl jeho nejhorší výsledek na tomto šampionátu. Následujících sedm ročníků tohoto šampionátu se mu podařilo vyhrát: v obou letech 1905 a 1906 dosáhl poprvé ve městě Southport, podruhé ve Shrewsbury na 8,5 z 11 bodů. V roce 1907 zvítězil v Křišťálovém paláci, tentokrát se 7,5 z 11 body. O rok později vyhrál s 8 z 11 bodů v Tunbridge Wells. O další rok, tentokrát ve Scarborough, skončil v základní části na prvním místě společně s Josephem Henrym Blakem, když oba skončili s 8,5 body z 11. V nástavbové části však Atkins získal 2,5 ze 3 bodů (2,5:0,5) a turnaj tak vyhrál. V roce 1910 vyhrál s 8,5 body z 11 v Oxfordu; v Glasgow v roce 1911 skončil první s 8,5 z 11 body společně s Fredem Yatesem, ale v play-off vyhrál všechny tři partie a šampionát tak vyhrál.[32] Atkins také napsal úvod prvního vydání knihy Modern Chess Openings (1911).

Po šampionátu v roce 1911 se po následujících 11 let z turnajového šachu úplně odmlčel. Později tuto pauzu komentoval následovně: „Vlastně nevím, proč jsem po roce 1911 nehrál po tak dlouhou dobu.“[29] Přijal pozvání na turnaj v Hastingsu v roce 1919, ale na poslední chvíli odstoupil, a to „na příkaz lékaře“.[33] Odsouhlasil až pozvání na velký mezinárodní turnaj v Londýně v roce 1922. Tohoto turnaje se zúčastnilo mnoho hráčů světové špičky, jako José Raúl Capablanca či Alexandr Alexandrovič Aljechin. Po tak dlouhé šachové přestávce se mu podle očekávání na turnaji nedařilo. S 6 z 15 bodů skončil z 16 účastníků 10.[26][29] Na tomto turnaji skončil poprvé a také jedinkrát ve své šachové kariéře bez obdržení cen.[34] Podařilo se mu však vyhrát nad silnými šachisty Akibou Rubinsteinem a Saviellym Tartakowerem.[35]

Po dlouhé pauze se znovu zúčasntil britského šampionátu, a to v Southportu v roce 1924.[36] Se svými obvyklými 8,5 body z 11 vyhrál již své 8. britské mistrovství. O rok později ve Stratfordu nad Avonou tento šampionát vyhrál po deváté. Tentokrát dosáhl na svůj rekord 9,5 bodů z 11. Osm partií vyhrál a 3 skončily nerozhodně.[37] Poté se tohoto šampionátu zúčastnil až v roce 1937. Tehdy skončil ve věku 65 let na třetím místě. Byla to jeho poslední účast na tomto turnaji.[26][38]

Dvakrát reprezentoval Velkou Británii na šachových olympiádách, a to v letech 1927 a 1935.[26] Na první oficiální šachové olympiádě v roce 1927 v Londýně hrál na první šachovnici. [pozn. 1] Tehdy 3 partie vyhrál, 8 skončilo remízou a prohrál jednu, což znamenalo úspěšnost 58,4 % a pomohl tak Británii získat bronzovou medaili.[39] Až do olympiády v Haifě v roce 1976 se tak vysoko Británie neumístila.[40] V roce 1935 hrál ve věku 63 let na olympiádě ve Varšavě, tehdy na 4. desce.[pozn. 1] Tři partie vyhrál, 6 jich remizoval a 4 prohrál, což znamenalo úspěšnost 46,2 %.[36]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henry Ernest Atkins na anglické Wikipedii.

• COLES, R. N., 1952. H. E. Atkins, Doyen of British Chess Champions: A Biography, with Fifty of his Best and Most Characteristic Games. 1. vyd. London: Pitman. 152 s. (anglicky)
• DI FELICE, Gino, 2004. Chess Results, 1747–1900. 2. vyd. Jefferson (Severní Karolína): McFarland & Company. 299 s. ISBN 0-7864-2041-3. (anglicky)
• GOLOMBEK, Harry; KEENE, Raymond, et al., 1977. Golombek's Encyclopedia of Chess. 1. vyd. New York: Crown Publishers. 360 s. Dostupné online. ISBN 0-517-53146-1. (anglicky)
• HOOPER, David; WHYLD, Kenneth, 1992. The Oxford Companion to Chess. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-866164-9. (anglicky)
• REINFELD, Fred, 1950. A Treasury of British Chess Masterpieces. Drexel Hill: Bell Publishing Co.. 244 s. (anglicky)
• SERGEANT, Philip, 1934. A Century of British Chess. London: Hutchinson & Co. 384 s. (anglicky)
• SUNNUCKS, Anne, 1970. The Encyclopaedia of Chess. 1. vyd. New York: St. Martin's Press. Dostupné online. (anglicky)
• TARTAKOWER, Savielly; J. du Mont, 1975. 500 Master Games of Chess. 2. vyd. New York: Dover Publications. 665 s. Dostupné online. ISBN 978-0-486-23208-9, ISBN 0-486-23208-5. (anglicky)

• Henry Ernest Atkins na chessgames.com Archivováno 4. 9. 2019 na Wayback Machine (anglicky)