Hema Upadhyay

Narodila se jako Hema Hirani ve městě Baroda, kde se v roce 1992 seznámila se svým budoucím manželem a kolegou umělcem Chintanem Upadhyayem^[zápis?]. Pár se vzal v roce 1998 a usadil se v Bombaji. Pracovali společně na mnoha výstavách, než v roce 2010 podali žádost o rozvod. Oficiálně byli rozvedeni v roce 2014.[1] Chintan se poté odstěhoval do Dillí, kde žila v jejich bytě v ulici Juhu-Tara.[2]

Hema měla svou první samostatnou výstavu s názvem Sweet Sweat Memories v Gallery Chemould, nyní Chemould Prescott road (Bombaj), v roce 2001. Výstava se skládala ze smíšených médií na papíře. Do těchto prací začlenila své vlastní fotografie, aby sdělila své představy o migraci, která se v roce 1998 přesunula do Bombaje. Autorčiny obrazy se obvykle vyznačovaly začleněním malých fotografických autoportrétů.

• 
  The Nymph and the Adult (Nymfa a dospělý), instalace, 2001, Artspace, Sydney, Austrálie
• 
  Made in China, společná instalace s Chintanem Upadhyayem, 2003, Gallery Chemould, Bombaj, Indie

V roce 2001 měla Hema svou první mezinárodní výstavu vArtspace v Sydney a na Institutu moderního umění v Brisbane v Austrálii, kde vystavovala instalaci nazvanou The Nymph and the Adult (Nymfa a dospělý), byla vystavena také na 10. mezinárodním trienále Indie v Novém Dillí), dva tisíce ručně vyřezávaných realistických švábů, se kterými „zamořila“ galerii. Cílem práce bylo přimět diváky přemýšlet o důsledcích vojenských akcí.

Ve spolupráci s Chintanem Upadhyayem zrealizovali dílo s názvem Made in China které reagovalo na masový konzum, globalizaci a ztrátu identity.[3] Její další spolupráce byla v roce 2006, kdy spolupracovala se svou matkou Binou Hirani, práce měla název Mum-my a byla uvedena v Chicagském kulturním centru.

Od roku 2004 přišla Hema Upadhyay s instalacemi, které byly součástí různých skupinových výstav v Ullensově centru současného umění v Pekingu v Číně; National Portrait Gallery Canberra, Austrálie; Centre Pompidou, Paříž, Francie; Museum on the Seam, Jeruzalém, Izrael; Muzeum MACRO, Řím, Itálie; IVAM, Valencie, Španělsko; Mart Museum, Itálie; Muzeum umění Mori, Tokio, Japonsko; Hanger Bicocca, Milán, Itálie; Kulturní centrum v Chicagu, Chicago, USA; Ecole nationale superieure des beaux arts, Paříž, Francie; Muzeum asijského umění Fukuoka, Japonsko; Japonská nadace, Tokio a Henie Onstad Kunssenter, Oslo, Norsko. Několik měsíců poté, co Hema zemřela v roce 2016, byla její práce vystavena pod tématem „Megacities Asia“ v Muzeu výtvarných umění v Bostonu.[4]

• 
  8feet × 12feet, 2009, instalace, Indian Highway
• 
  Where the bees suck, there suck I, 2009, MACRO Museum, Řím, Itálie
• 
  Think left, think right, think low, think tight, 2010, Aichi Triennial, Nagoja, Japonsko & Center Pompidou, Paříž, Francie, 2011

Byla jedinou indickou umělkyní, která byla součástí zahajovací výstavy pro znovuotevření muzea MACRO v Římě. Kurátorkou výstavy byla Luca Massimi Barbero, Hema vystavovala svoji instalaci s názvem Where the bees suck, there suck I.

V roce 2010 byla Hema pozvána na rezidenční pobyt do ateliéru Calder ve francouzském Sache. Tam dokončila práci Only Memory has Preservatives, která byla inspirována přírodním prostředím v Sache, ale také odrážela myšlenky, které byly součástí její praxe. Hema se pokusila replikovat les ve svém ateliéru, i když ne v doslovném smyslu. Pomocí obrázků chráněných autorskými právy určitých stromů nalezených v této oblasti vytvořila krajinářské dílo bez použití přírodních materiálů.

V roce 2003 byla součástí rezidence Vasl v Karáčí kde vytvořila dílo s názvem Loco foco motto (které později v roce 2007 vystavovala na skupinové výstavě v Hanger Bicocca v Miláně v Itálii), které reagovalo na udržení indicko-pákistánské propasti s odkazem na její vlastní rodinnou historii související s rozdělením Indie. Dílo bylo také odklonem od její symbolické ochranné známky, bylo více řemeslně orientované, protože na výrobu lustrů používala zápalky a lepidlo. Postaveny z tisíců kousků nezapálených zápalek sestavených do propracovaných lustrů, které ztělesňují důležitý prvek hinduistického rituálu, který symbolizuje stvoření a zničení.

Její pozdější práce představovala vzorované povrchy, které citovaly z indické duchovní ikonografie a tradičního textilního designu s názvem Killing Site. Dream a wish-wish a dream (2006) byla první rozsáhlá instalace, kterou Hema provedla. Na první pohled se zdá, že její instalace je pouze bombajskou krajinou; ve skutečnosti se však jedná o prohlášení o měnícím se prostředí migrantů, které tvoří Bombaj.

• 
  Only Memory has Preservatives, 2010, Atelier Calder, Sache, Francie
• 
  Moderniznation, 2011, Espace Topographie de l'Art, Festival D 'Automne a Paris, Paříž, Francie
• 
  The Princesses' Rusted Belt, 250 ručně vyrobených hliněných ptáků, železný drát, akryl, akvarely, bavlněná nit a text na tištěném papíru, různé rozměry, 2011, Studio La Citta, Verona, Itálie
• 
  The Princesses' Rusted Belt, různý materiál, papír, 72 x 48", 2011, Studio La Citta, Verona, Itálie
• 
  Loco foco motto, 2007, Hanger Bicocca, Milán, Itálie
• 
  Killing Site, 2008, Studio La Citta, Verona, Itálie
• 
  Dream a wish – wish a dream, 2006

• 2010 Atelier Calder, Sache, Francie
• 2008 Singapore Tyler Print Institute, Singapur
• 2007 Matrace Factory, Pittsburgh, USA
• 2003 Vasl International Artists Residency, Karáčí
• 2001 Art Space, Sydney

Hema Upadhyayová a její právník Haresh Bhambani^[zápis?] byli zabiti v pátek 11. prosince 2015, údajně kvůli finančnímu sporu.

Bhambhani zastupovala Hemu před soudními spory proti jejímu bývalému manželovi Chintanovi. Po podání žádosti o rozvod v roce 2010 žili Chintan a Hema až do svého rozvodu v roce 2014 v různých pokojích svého bytu v Bombaji. V roce 2013 podala Hema proti Chintanovi trestní oznámení za obtěžování a obvinila ho z malování obscénních skic na stěny jejich mumbijského bytu.[5] Zastoupená Bhambhanim případ prohrála poté, co soud rozhodl, že Chintanova ložnice byla jeho osobním prostorem.[1] Po jejich rozvodu se Chintan přestěhoval do Dillí. Bhambani zastupoval Hemu v jiném případě, který požadoval výživné : Hema požadovala výživné ve výši 200 000 ₹ měsíčně (asi 60 500 Kč); soud však tuto částkusnížil na 40 000 ₹ měsíčně (asi 12 100 Kč).[6] V den jejich zavraždění Chintan zaplatil Bhambhanimu 200 000 ₹ v rámci výplaty výživného.[7]

Hema zadala výrobu svého uměleckého díla Vidyadharovi Rajbharovi (alias Gotu), majiteli Vanshraj Arts. Své umělecké dílo uložila také v jeho skladišti. Vidyadharova rodina měla blízký vztah s rodinou jejího bývalého manžela Chintana.[8] Vidyadharův otec Vanshraj ho vlastně pojmenoval po Chintanově otci. Když Vidyadharův otec onemocněl a čelil finančním potížím, zaplatil Chintan jeho léčebné výdaje ve výši více než 500 000 ₹ (asi 150 000 Kč).[9] Chintan také sponzoroval Vidyadharovo studium umělecké výroby v Džajpuru.[10] Podle Vidyadharových spolupracovníků dlužila Hema Vidyadharovi nějaké peníze a ten rezidenci Hemy několikrát navštívil, a požadoval od ní platbu. Podle policejních vyšetřovatelů však byl Vidyadhar těžce zadlužen a bral si půjčky od Hemy, Chintana a dalších.[9] Hemě dlužil 200 000 ₹ (asi 60 500 Kč). V den vraždy zavolal Hemu do svého skladiště Kandivali a tvrdil, že má nějaké videozáznamy, které by mohly posílit její případ proti Chintanovi.[11] Hema vzala Bhambhaniho, aby důkazy prověřili.[12]

Dne 11. prosince, v den vraždy, zavolala Hema kolem 18.30 svému pomocníkovi v domácnosti Lalitu Mandalovi a informovala ho, že bude večeřet venku. Bhambhani opustil svůj dům ve čtvrti Matunga kolem 18:00 a řekl své rodině, že má schůzku s klientem v Andheri. Ti dva se setkali ve studiu Hema v Andheri. Kolem dvacáté hodiny odjeli do Kandivali, aby se setkali s Vidyadharem. Vidyadhara ve skladu doprovázeli jeho spolupracovníci Azad Rajbhar, Pradeep Rajbhar a Shiv Kumar Rajbhar (také známý jako Sadhu). Měli v plánu vyděsit Hemu pomocí ubrousku napuštěného chemikálií. Předpokládá, že šlo o chloroform (používaný k čištění forem soch) nebo pesticid (který Vidyadhar pořídil od svého bratra). Vidyadhar držel Hemu zezadu, zatímco Azad jí držel ubrousek na ústech. Když Bhambhani zasáhl, Shiv a Pradeep ho přemohli. Zpočátku měli Bhambhaniho svázaného pouze pomocí lan a lepicích pásek, ale když si uvědomili, že chemikálie Hemu zabila, zabili také Bhambhaniho jako svědka.[13][14]

Rajbharové zabalili mrtvá těla do kartonových krabic, které používali k přepravě uměleckých děl. Poté převezli těla do kanalizace (nullah) v pronajatém kamionu, který řídil Vijay Kumar Rajbhar.[15] Vidjadhar a Šiv se poté rozhodli uprchnout do své rodné vesnice v Uttarpradéši. Chytili vlak z Dadaru do Varanasi kolem 21:30. Když dojeli do Itarsi, Vidyadhar řekl Shivovi, že se chce vzdát a vystoupil z vlaku.[12]

Muzeum umění v Bostonu truchlilo nad smrtí Hemy. Její práce měla být vystavena v muzeu několik měsíců poté, co zemřela.[16]