Helmuts Balderis

Hrával v sovětské lize nejdéle v týmu Dinamo Riga. V roce 1977 odešel do Moskvy a tři roky působil v místním CSKA, který patřil ke špici sovětské ligy. S týmem se třikrát stal sovětským mistrem. V letech 1980 až 1985 opět nastupoval za Dinamo Riga. V letech 1977 a 1983 se stal nejlepším střelcem sovětské ligy a v roce 1977 byl také vyhlášen nejlepším hráčem. Celkově v sovětské lize nastřílel 333 gólů. V roce 1985 ukončil aktivní kariéru a začal trénovat v Japonsku. O čtyři roky později, když sovětští hráči dostali možnost hrát v National Hockey League, byl draftován týmem Minnesota North Stars. Ve 36 letech se stal nejstarším draftovaným hráčem. Za Minnesotu nastupoval v sezóně 1989/1990, výrazněji se ale neprosadil. Jeho bilance byla 26 utkání, 3 góly a 6 asistencí. Ve 37 letech se stal také nejstarším hráčem NHL, který vstřelil svůj premiérový gól. Po této sezóně podruhé ukončil kariéru. Opět se k hokeji vrátil v roce 1992 poté, co Lotyšsko získalo nezávislost. Především chtěl podpořit národní tým, ale nastupoval také v lotyšské lize za týmy HK Riga, Latvijas Zelts a Essamika Ogre.

Na konci sedmdesátých let patřil do základu sovětské reprezentace. Získal s ní třikrát titul mistra světa, stříbro i bronz na mistrovství světa a na Zimních olympijských hrách 1980 vybojoval stříbrné medaile, když sovětský tým překvapivě podlehl americké reprezentaci. Po návratu do Rigy byl nominován na jediný velký turnaj – mistrovství světa 1983, nominace na Zimní olympijské hry 1984 mu unikla. V roce 1992, poté co obnovil svou kariéru, odehrál několik utkání za lotyšskou reprezentaci. Byl jejím kapitánem a vstřelil dva góly.