Helena Rašková

Během druhé světové války pracovala u farmaceutické firmy Fragner, zde působila také jako lékařka. V roce 1945 společně se svým manželem prof. MUDr. Karlem Raškou, DrSc., velmi aktivně pomáhala (ač byla sama ve vysokém stupni těhotenství) likvidovat epidemii skvrnitého tyfu[2] v Malé pevnosti v Terezíně.[3] V této věci osobně jednala přímo s velitelem Rudé armády maršálem Pavlem Semjonovičem Rybalkem.

Po válce absolvovala stáž na Oxfordské univerzitě a stala se vysokoškolskou učitelkou na Univerzitě Karlově v Praze. Zasloužila se o vznik Světové unie farmakologických společností, kde posléze zastávala funkci místopředsedkyně této organizace. Od roku 1955 pracovala ve funkci ředitelky Farmakologického ústavu Fakulty dětského lékařství, v roce 1957 byla jmenována profesorkou farmakologie.

Po roce 1968 byla politicky perzekvována a své povolání nemohla vykonávat, pracovala v oboru veterinární farmakologie.

Byla předsedkyní České farmakologické společnosti, součásti Purkyňovy lékařské společnosti a čestnou předsedkyni nynější České společnosti pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii.[4]