Heinrich Lauterbach

Heinrich Lauterbach pocházel ze středostavovské rodiny, jeho otec byl obchodníkem se dřevem a vlastnil lesy a pily v Polsku, Haliči a Maďarsku (tehdejší Rakousko-Uhersko), dědeček z matčiny strany byl majitelem hotelu Royal v Berlíně na Unter den Linden. Ve věku 14 let se Heinrich Lauterbach setkal s architektem Hansem Poelzigem, tehdejším ředitelem vratislavské Akademie výtvarných umění. Heinrich Lauterbach navštěvoval v letech 1900–1911 gymnázium ve Vratislavi. Po jeho absolvování studoval u Theodora von Gosen, který vedl třídu sochařů na vratislavské Akademii výtvarných umění. Během léta prohluboval své dovednosti v kreslení a akvarelu pod vedením Siegfrieda Härtela. Před svou vojenskou službou v první světové válce navštěvoval Technickou univerzitu v Darmstadtu. Na Technické univerzitě v Drážďanech v roce 1920 absolvoval státní zkouškou společně s Martinem Dülferem (také rodilým Vratislavanem), který se stal kolem roku 1900 jedním z průkopníků secese. V Berlíně pak pokračoval ve studiích pod vedením Hanse Poelziga.[1][2]

Po několika letech "na zkušené" v zahraničí vedl Lauterbach mimo jiné stavbu budovy obchodní komory v Opolí v Polsku. Postavil tam také atelier pro portrétního fotografa Maxe Glauera. V roce 1925 začal Lauterbach pracovat jako nezávislý architekt ve Vratislavi. V letech 1928/1929 zde postavil bytový blok. Byl zodpovědný za přestavbu Vratislavské obchodní komory a rozšíření o velký burzovní sál. Od roku 1926 vedl slezskou pobočku Deutscher Werkbund (Svaz německého díla, obdoba Svazu československého díla). Zde se zasadil zejména o prosazování myšlenek hnutí Neues Bauen (moderna). Jeho kolegy zde byli Hans Scharoun a Adolf Rading, kteří oba, jako později Lauterbach, učili na vratislavské umělecké akademii. Svazem organizovaná výstava "Wohnung und Werkraum", zkráceně WUWA, kterou Lauterbach připravil a organizoval a která se konala ve Vratislavi v roce 1929, ho proslavila po celé zemi. Jednalo se o výstavní kolonii funkcionalistických vil, podobnou zástavbě v Praze na Babě.[3] V roce 1930 se Lauterbach přestěhoval do jednoho ze svých řadových domů realizovaného v rámci WUWA. V sousedním domě žil malíř Oskar Schlemmer, se kterým se Lauterbach přátelil. Setkával se také pravidelně s ředitelem vratislavské akademie Oskarem Mollem a malíři Otto Muellerem a Carlo Mensem. Od roku 1930 do roku 1932 působil Lauterbach jako vyučující na Akademii výtvarných umění ve Vratislavi. Díky publikování svých prací dostal zakázky také v Čechách a Dalmácii, kde také v roce 1935 dočasně žil. Od roku 1940 do roku 1945 musel vykonávat vojenskou službu. Po působení na Technické univerzitě ve Stuttgartu (1947–1950) se Heinrich Lauterbach stal v roce 1950 profesorem architektury na Státní akademii výtvarných umění (Werkakademie) v Kasselu. Od roku 1955 byl řádným členem Berlínské akademie umění. V roce 1958 ukončil své působení v Kasselu, kde ho dnes připomíná ulice Heinrich-Lauterbach-Straße. Lauterbach se v roce 1960 přestěhoval do Biberachu an der Riss a věnoval se tam rozšiřování díla architekta Huga Haringa, který byl tamějším rodákem. V roce 1973 zde Lauterbach ve věku 80 let zemřel.[1][2]

V roce 2014 doputovala do Jablonce nad Nisou putovní výstava Heinrich Lauterbach. Architekt vratislavského modernismu.[6] Výstava putovala po všech městech, kde stojí Lauterbachovy budovy.[4]

• 
  WUWA dům 35, Vratislav
• 
  Háskova vila, Jablonec nad Nisou
• 
  Schmelowského vila, Jablonec nad Nisou

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Lauterbach na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Lauterbach na Wikimedia Commons