Heinrich Hoerle

Heinrich Hoerle byl malíř-samouk a jen občasně navštěvoval Kölner Werkschulen.[1] První ateliér si založil v domě svých rodičů.[2] V roce 1913 se stal členem skupiny Lunisten, jejímiž členy byli i Max Ernst a Otto Freundlich.[1] Po návratu ze služby v první světové válce spolupracoval od roku 1919 s Franzem Wilhelmem Seiwertem na žurnálu Ventilator.

Společně se svou ženou Angelikou (1899–1923) se Hoerle stal aktivním členem kolínské dadaistické scény. Spolu s dalšími místními dadaisty a konstruktivisty založil roku 1919 uměleckou skupinu Stupid. O rok později spoluzaložil „skupinu progresivních umělců“, která od roku 1924 prezentovala v Kolíně, Norimberku, Berlínu, Amsterdamu, v Paříži a v Chicagu.[1] V roce 1929 začal se Seiwertem a Walterem Sternem vydávat progresivistický žurnál a-z.[1] Byl jedním z mnoha německých umělců, jejichž dílo bylo v roce 1933 odsouzeno jako zvrhlé umění;[3] mnoho jeho obrazů bylo zničeno.[2]

Stejně jako mnoho jeho příbuzných bojoval s tuberkulózou, snažil se ji léčit na Mallorce.[2] V červenci 1936 jí v rodném Kolíně podlehl, pohřben je tamtéž.[2]

• 
  Der Arbeiter (Dělník), 1922/23
• 
  Mädchenkopf (Dívčí hlava), 1925
• 
  Stillleben mit Krug und Birne (Zátiší se džbánkem a hruškou), 1929
• 
  Melancholisches Mädchen (Melancholické děvče), 1930
• 
  Zeitgenossen (Současníci), 1931/32