Heinrich Doblhoff-Dier

Působil jako statkář ve Weikersdorfu. Byl šlechticem.[2] Pocházel z vlivného rodu Doblhoffů. Jeho strýcem byl politik Anton von Doblhoff-Dier a nevlastním dědem ministr spravedlnosti Adolf Pratobevera von Wiesborn.[3]

Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě. Od roku 1859 do roku 1883 byl pak činný ve státní správě jako pracovník na dolnorakouském místodržitelství.[4]

Byl aktivní i veřejně a politicky. Od roku 1869 do roku 1874 zasedal jako poslanec Dolnorakouského zemského sněmu.[4] Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii velkostatkářskou v Dolních Rakousích. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885, volbách roku 1891, volbách roku 1897 a volbách roku 1901.[5] V roce 1873 se uvádí jako baron Heinrich von Doblhoff, statkář, bytem Weikersdorf u Badenu.[6]

Politicky byl orientován jako ústavověrný poslanec. V roce 1873 do parlamentu nastupoval za skupinu ústavověrných velkostatkářů (tzv. Strana ústavověrného velkostatku, centralisticky a provídeňsky zaměřená).[7] Jako ústavověrný poslanec se uvádí i po volbách roku 1879.[8] Na Říšské radě se v říjnu 1879 zmiňuje coby člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[9] Od roku 1881 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[10] Za tento klub byl do Říšské rady zvolen i v roce 1885.[11] Po následujícím rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[12] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[13] Ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen opět za klub Sjednocené německé levice.[14] Po volbách roku 1897 je uváděn coby ústavověrný velkostatkář.[15]

Zasedal v státní komisi pro státní dluh. Vystoupil z ní v květnu 1886 kvůli sporům s konzervativními členy komise. Zasedal rovněž v státní železniční komisi. Po delší dobu byl viceprezidentem c. k. zemědělské společnosti ve Vídni.[4]

Zemřel v březnu 1913.[4]