Hanavský pavilon

Stavba byla původně vytvořena jako reprezentační pavilon Komárovských železáren (z Komárova u Hořovic) pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Tehdejším majitelem železáren byl Jeho Jasnost kníže Vilém z Hanavy, podle něhož byla stavba pojmenována. Pavilón navrhli architekti Otto Haiser a Josef Hercík (1849-1919), detaily dekorace navrhl výtvarník Zdeněk Emanuel Fiala.

Jde o  zajímavou bohatě plasticky zdobenou technickou památku. Konstrukce je z litiny, má základy z kamene a z cihel, obvodové zdivo je hrázděné z betonu, bohatě prosklené,[1] schody jsou žulové a pozdější terasa z betonu. Není nejstarší pražskou litinovou stavbou, starší jsou hala a nástupiště Masarykova nádraží z roku 1862, mimo Prahu západočeské lázeňské kolonády a zámecký pavilón na Hluboké.[2]

Po skončení výstavy byl pavilon rozebrán a kníže Hanavský jej daroval městu Praze, poté byl převezen na své dnešní místo a znovu postaven. Nebyla obnovena vstupní dvojice pylonů se sochami Antonína Procházky a Františka Hergesela a lunetový záhon s nápisem SALVE vysázeným z květin[3]

V letech 1967 a 1987 pavilon prodělal dvě náročné rekonstrukce spojené s restaurováním jednotlivých částí stavby, včetně kompletní výměny nejpoškozenějších částí a nového osazení litinových prvků její konstrukce. Zejména druhá rekonstrukce se odchýlila od přesného kopírování původních detailů: zmizela břidlicová krytina střechy, zaoblené příčníky okenních rámů byly napřímeny, oblé litinové kandelábry s vejčitými lucernami vyměněny za velkosériové rovné, přibyla novodobá mříž před schodištěm do suterénu.[4]