Hřib rubínový

• Boletus rubinus W. G. Sm.[1] 1868[2]
• Chalciporus rubinus (W. G. Sm.) Singer[1] 1973[2]
• Rubinoboletus rubinus (W. G. Sm.) Pilát et. Dermek[1] 1969
• Suillus rubinus (W. G. Smith) O. Kuntze[3][4] 1898[2]
• Xerocomus rubinus (W. G. Smith) Pilát 1952[3][4]
• Xerocomus rubinus (W. G. Smith) A. Pearson 1946[2][5]

české názvy

• hřib rubínový[1]
• klouzek rubínový[6]
• měďovník rubínový[7]
• suchohřib rubínový[8]

Houbu v roce 1866 nalezl a o dva roky později popsal anglický ilustrátor a přírodovědec Worthington George Smith jako Boletus rubinus.[6] Roku 1898 tento druh přeřadil Carl Ernst Otto Kuntze z rodu Boletus do rodu Suillus (klouzek), v roce 1946 pak Arthur Anselm Pearson do rodu Xerocomus (suchohřib). V roce 1969 jej Albert Pilát a Aurel Dermek s ohledem na specifické znaky (především téměř kulovité spory) přesunuli do nového rodu Rubinoboletus. V roce 2006 překlasifikovali rakouští mykologové Wolfgang Klofac a Irmgard Krisai-Greilhuber rod Rubinoboletus na podrod rodu Chalciporus v souladu s návrhem Rolfa Singera, který v roce 1973 navrhl druhu název Chalciporus rubinus.[9]

Povrch klobouku mladé plodnice

Póry mladné plodnice

Klobouk 30 - 45 (60, uváděno také až 80[4]) milimetrů v průměru, nejprve polokulovitý, později klenutý až rozprostřený. Povrch světle krémový, narezavělý nebo sytě okrový.[1]

Rourky v mládí růžové (u kraje klobouku bílý lem), později rubínově červené[1], ve stáří až žlutohnědé[4]. Póry mají totožnou barvu.[1]

Třeň tvarově variabilní, růžový (u velmi malých plodnic žlutý), na bázi žlutavý.[1]

Dužina barevně neměnná, světlá - bělavá, v oblasti třeně přechází do žluta, v oblasti klobouku narůžověle mramorovaná.[1] Chuť mírně nakyslá až natrpklá.[4]

Velmi mladé plodnice mohou mít třeň i čerstvě rozvité póry ještě světlé (běložluté), nezrůžovělé. Jejich povrch také bývá mazlavý či lepkavý.

Velmi vzácný teplomilný druh nížin a pahorkatin. Preferuje světlé listnaté lesy, rybniční hráze, případně parky. Obvykle je vázán na duby. Fruktifikuje od července do října.[1] Pilát jej řadil do druhů xerotermních dubohabrových hájů na vápencích.[8]

První nález popsal roku 1868 Worthington George Smith na území Anglie. První nález v Německu učinil botanik a mykolog Erich Heinz Benedix v první polovině 20. století u Drážďan.[10] V Polsku byl objeven 12. června 2007, kdy v parku Szczytnicki ve Vratislavi (Wrocław) nalezli pět plodnic pod skupinou dubů a lip.[11]

V Československu byl objeven v lese Kapánsku u Čejkovic (okres Hodonín) Janen Macků a Václavem Skalníkem v roce 1950[10] a nálezci opakovaně sbírán v letech 1957, 1958, 1959 a 1961.[8][10] Do roku 1974 bylo v rámci Československa známo jen pět lokalit,[3] ještě Červená kniha v roce 1995 uvádí 4 lokality v České republice a jednu na Slovensku.[12] V roce 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[13] V jižních Čechách byl do roku 2011 znám pouze ze dvou lokalit,[14] na neupřesněné jihočeské rybniční hrázi byl potvrzen v roce 2013.[15]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib rubínový popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

• Klánovický les[16] (Praha)
• Luční[7] (okres Tábor)

Hřib rubínový je prakticky nezaměnitelný. Hřib červený je vybarvený odlišně, červený je povrch klobouku, rourky jsou žluté až žlutoolivové, nikoli růžové až červené.

Hřib rubínový je zařazen v Červené knize[12] i v Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh (EN). Je proto třeba houbu chránit a případné nálezy hlásit mykologickým pracovištím. V posledních letech se začíná znovu objevovat.[1]