Héctor Milián

Zápasení se věnoval od 8 let v San Cristóbalu na základní škole Caridad Valverde.[1] Od svých 14 let se specializoval na zápas řecko-římský na sportovní škole EIDE v Pinar del Río. Vrcholově se připracoval v Havaně v tréninkovém centru ESPA Cerro Pelado pod dohledem reprezentačního trenéra Pedra Valse. V kubánské mužské reprezentaci se pohyboval od roku 1986 v těžké váze do 100 kg. V roce 1988 přišel o účast na olympijských hrách v Soulu kvůli bojkotu.[2]

Na olympijskou premiéru si počkal do roku 1992. Na olympijské hry v Barceloně přijel jako úřadující mistr světa výborně připraven. V úvodním kole základní skupiny porazil spolufavorita Bělorusa Sergeje Děmjaškeviče 1:0 na body nakonec postoupil z prvního místa přímo do finále proti Američanu Dennisi Koslowskému. Po vyrovnaném souboji zvítězil nad Američan 2:1 na body a získal zlatou olympijskou medaili.

Od roku 1993 ho v přípravě trápila vleklá zranění. V roce 1994 dokonce přestal shazovat a startoval v supertěžké váze do 130 kg. Do olympijského roku 1996 však šel opět v nižší váze do 100 kg. Na olympijských hrách v Atlantě bez většího zaváhání v prvních kolech postoupil do semifinále proti Poláku Andrzeji Wrońském, se kterým prohrál 0:2 body. V opravách se mu nedařilo a obsadil konečné 5. místo. Od roku 1997 startoval ve vyšší váze do 130 kg. V roce 2000 se kvalifikoval na olympijské hry v Sydney, kde postoupil ze základní skupiny z prvního místa do čtvrtfinále proti Bělorusu Dmitriji Děbelkovi. Zápas s Děbelkou se mu po taktické stránce nevydařil a po porážce 0:1 na body obsadil konečné 5. místo. V dalším olympijském období přepustil místo reprezentační jedničky vycházející hvězdě Mijaínu Lópezovi.