Guillen de San Clemente

Zprvu působil jako voják pod velením dona Juana de Austria. V letech 1569–1570 se zúčastnil potlačení povstání Morisků, konkrétně u Alpujarras (1570) a následně byl zraněn u Galery. Po uzdravení začal působit ve Středozemí jako voják ve službách španělského loďstva pod velením admirála dona Luise de Requesens. Prošel tak bojištěm v Levantě a v Nizozemí. Admirál jej dokonce španělskému králi doporučoval na uvolněné místo místokrále Mallorky. Posledními jeho působišti byla bojiště ve Flandrech, kde byl kapitánem italských tercií a v Itálii. Tam se dozvěděl o svém jmenováním rytířem Svatojakubského řádu a následně vstoupil do diplomatických služeb španělského krále.[1]

Nejprve působil v Neapoli, kde pracoval pro dona Juana de Zúñiga. Následně pracoval na vyslanectví v Turíně, odkud však byl přesunut do Prahy, kde byl dne 13. července 1581 Filipem II. jmenován mimořádným vyslancem. Sám Guillen de San Clemente nepředpokládal, že by v Praze pobyl delší dobu, ale dne 6. 4. 1588 byl nakonec Filipem II. jmenován řádným vyslancem španělského krále při císařském dvoře. V roce 1589 byl jmenován komturem Svatojakubského řádu a s tím mu byly přiděleny i dvě komendy - Horcajo a Moratella. V roce 1590 nechal provést přesun vyslanecké rezidence z Malé Strany do Tuchařovského domu na Hradčanech, který stával v Kanovnické ulici. Tento dům byl sídlem španělského vyslance do roku 1611.

V roce 1586 byl Filipem II. odeslán dočasně do Benátek. Odtud potom v roce 1587 odešel do Polska, kde bylo jeho cílem prosadit volbu arcivévody Maxmiliána za polského krále. Po této nevydařené akci se opět vrátil do Prahy.

2. září 1598 byl přítomen ve Štýrském Hradci, kde se stal vůdčí postavou v doprovodu arcivévodkyně Markéty Habsburské, nevěsty nového španělského krále Filipa III. Spolu s arcivévodkyní potom don Guillen prošel severní Itálií do Janova, kde se celý doprovod nalodil a po moři cestoval do Španělska. 21. března 1599 ve Vinoroze vstoupila arcivévodkyně na španělskou půdu. Ve Valencii se potom don Guillen setkal s králem Filipem III. a po splnění svého úkolu se přes rodnou Barcelonu, lázeňský pobyt v Itálii a tříměsíční pobyt ve Vídni vrátil na počátku roku 1600 do Prahy.

Jeho hlavním diplomatickým přínosem španělskému králi bylo navazování kontaktů s aristokracií. K tomu využíval i velkolepé hostiny. Jednu z nich z 26. července 1600 popsal mimořádný vyslanec francouzského krále Jindřicha IV. maršál Urbain de Laval de Boisdauphin.

Největším San Clementeho selháním bylo neprosazení volby arcivévody Maxmiliána za polského krále a nepřesvědčení Rudolfa II. k sňatku se španělskou infantkou.[1]

Don Guillen vlastnil rozsáhlou knihovnu, jejíž zbytky jsou zachovány v některých pražských knihovnách a klášterech, kterým část knih rozdal. Nerozdával jen knihy, ale byl i celkově štědrý dárce. Nejvíce podporoval pražské jezuity.

Pro členy pražské španělské kolonie nechal vytvořit v augustiniánském kláštěře a kostele sv. Tomáše na Malé Straně votivní oltář a hrobku. Za Rudolfa II. se kostel sv. Tomáše stal dvorským farním kostelem pro členy španělské kolonie a také pro část české šlechty, která se řadila ke španělské straně.

Přestože sám byl katolík, podporoval i nekatolicky smýšlející jedince. Známý je jeho vliv na císaře Rudolfa II., aby vlídně přijal Giordana Bruna v Praze, jenž díky němu mohl vydat svůj spis De specierum scrutinio et lampade combinatorio Raymundi Lullii (O zkoumání zvláštností a o světle kombinatoriky Raymonda Lulla). Don Guillen se také přátelil s italským filozofem protestantské víry Francescem Puccim.[2]

U dona Guillena se začala rozvíjet choroba okamžikem příchodu do Prahy, ale zjevná se stala až v druhé polovině 80. let 16. století. Trpěl paralýzou pravé poloviny těla a tato se postupně rozšířila i na levou nohu. Většinu svého tehdejšího času musel proto trávit jako ulehlý na lůžku nebo sedět v křesle. Tehdejším rozšířeným názorem bylo, že šlo o následek zranění z období jeho vojenské kariéry. Podle názorů dnešních historiků však mohlo jít i o roztroušenou sklerózu nebo následek revmatismu.

Don Guillen byl léčen pražským dvorním lékařem Cristoforem Guarinonim, který neváhal a popis vyslancovy nemoci rozeslal svým katolickým kolegům po Evropě, aby se tito vyjádřili. Celkem se vrátilo 25 posudků, z nichž 3 byly ve španělštině a 22 v latině. Tyto posudky potom lékař doplnil o odborný závěr a doporučení a následně vše nechal svázat. Díky tomu je dnes toto dílo důležitým zdrojem informací o lékařských postupech na konci 16. století.

Přestože si don Guillen nepřál zemřít v Českém království, tak se již zpět do Barcelony vrátit nestihl, neboť čekal na příjezd svého nástupce na postu vyslance. Don Guillen byl proto pohřben v kostele sv. Tomáše v hrobce, kterou sám nechal postavit. Jeho podobiznu si můžeme prohlédnout na votivním oltáři v kostele sv. Tomáše, kde je vymalován klečící pod umírajícím Kristem, ve společnosti sv. Kateřiny.[1]

• konverzační komorní drama Španělé v Praze