Gubbio

Cagli (PU), Cantiano (PU), Costacciaro, Fossato di Vico, Gualdo Tadino, Perugia, Pietralunga, Scheggia e Pascelupo, Sigillo, Umbertide, Valfabbrica

Zdroj: [1]

Gubbio se nachází 40 km severovýchodně od Perugie na úpatí apeninské hory Monte Ingino.

Původními obyvateli byli Umbrové, kteří založili osadu Ikuvium. V místním muzeu jsou uloženy bronzové tabulky s etruskými nápisy nazvané Tavole eugubine. V období renesance město proslavila majolika (působil zde mistr Giorgio Andreoli). V letech 1631 až 1860 bylo město součástí Papežského státu. V historickém centru Gubbia se nachází gotická katedrála, antické divadlo, palác Montefeltrů a Fontána bláznů (Fontana dei Pazzi). Ze středověku pochází tradice květnového průvodu se svíčkami Corsa dei ceri.[2]

Město je také známé legendou o vlku, kterého zde zkrotil František z Assisi.[3]

Na svahu nad Gubbiem se před vánoci rozsvěcí žárovky ve tvaru vánočního stromku vysokého 750 metrů.[4]

Lokalita Gubbio je významná také z paleontologického hlediska. Místní sedimenty zahrnují i hranici mezi druhohorní křídou a paleogénem, tedy kritickou dobu před 66 miliony let, kdy došlo k celosvětovému hromadnému vymírání druhů. Právě v lomech u Gubbia objevil pozůstatky této dávné katastrofy (způsobené zřejmě dopadem planetky Chicxulub) americký geolog Walter Alvarez.[5]