Grumman G-44 Widgeon

J4F-2, 1948

Úspěch poměrně velkého letounu Grumman G-21 Goose vedl ve společnosti Grumman k myšlence na vývoj lehčí varianty pro čtyři až pět osob. Cílovou skupinou zákazníků měli být malí provozovatelé a soukromníci. K pohonu nového letounu byly vybrány dva invertní řadové vzduchem chlazené motory Ranger L-440-5 o výkonu po 147 kW s dřevěnými nestavitelnými vrtulemi.

Licenční SCAN Type 30 startuje z hladiny Clear Lake, Kalifornie, 2012

Grumman G-44A Widgeon Thajského královského letectva, Bangkok

První vyrobený G-44 zalétal Roy Grumman a Bud Gillies 28. června 1940. Brzy poté byl stroj předán k oficiálním testům civilnímu dohlédacímu úřadu (CAA). Certifikát o letové způsobilosti obdržel 5. dubna 1941 po rohovém odlehčení výškového kormidla. Ještě v roce 1941 bylo vyrobeno 41 kusů G-44, které odebrali soukromí majitelé a Portugalské letectvo. Dalším zákazníkem se stala americká pobřežní stráž, která zakoupila celkem 25 exemplářů s vojenským označením Grumman J4F-1 Widgeon. Osm z nich bylo dodáno ještě v roce 1941, zbytek v roce následujícím. Letouny byly třímístné a na hřbetě trupu za zadním nosníkem byly vybaveny nákladními vraty. Pod pravým kořenem křídla byl závěs pro záchrannou soupravu nebo pro protiponorkovou pumu o hmotnosti 90 kg. Dalších 135 prakticky identických strojů bylo dodáno US Navy, které je používalo pod označením J4F-2 jako pětimístné spojovací nebo pro výcvik v letu podle palubních přístrojů. Patnáct z námořních J4F-2 přešlo podle zákona o půjčce a pronájmu k britskému královskému námořnictvu, které operovaly především v Západní Indii ve spojovacích službách.

V roce 1942 zakoupilo 16 ks Widgeonů USAAF a podle svého systému je označilo OA-14 (Observation-Amphibian, pozorovací-obojživelný), které však sloužily výhradně jako spojovací. Několik J4F-2 bylo dodáno také Brazilskému letectvu. Po válce několik Widgeonů přešlo do civilního sektoru, kde si získaly značnou oblibu. Francouzská společnost SCAN je proto začala vyrábět v licenci jako SCAN Model 30. Celkem zde bylo vyrobeno 40 kusů, z nichž převážná většina byla určena na export do USA. Značná část z nich zde obdržela výkonnější hvězdicové pohonné jednotky Lycoming R-680-E3 po 220 kW, které tak daly vzniknout verzi Ganner Super Widgeon. Výměnou původních agregátů za typ Lycoming GO-480-B1D po 200 kW zase vznikl McKinnon Super Widgeon.

Grumman J4F-1 Widgeon (V212), US Coast Guard, Florida, USA

Dne 1. srpna 1942 objevil pilot J4F-1 US Coast Guard Henry C. White s radistou Georgem H. Boggsem u delty Mississippi vynořenou německou ponorku. Po útoku na plavidlo začala ponorka U-166 hledat úkryt pod hladinou. Pilot nakonec během střemhlavého letu pod úhlem 52° z výšky 80 m svrhl na cíl úspěšně pumu. Byla to jediná ponorka zničená americkou pobřežní stráží, za což byl White dekorován záslužným leteckým křížem.

Třípohledový nákres G-44

Údje dle[1]

• Osádka: 1
• Kapacita: 4 cestující
• Rozpětí: 12,20 m
• Délka: 9,47 m
• Výška: 3,82 m
• Nosná plocha: 22,80 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1470 kg
• Vzletová hmotnost: 2055 kg
• Pohonná jednotka: 2 × invertní šestiválcový řadový motor Ranger L-440-5
• Výkon pohonné jednotky: 200 hp (150 kW)