Grigorovič M-9

Grigorovič M-9 byl jednomotorový vyztužený dvojplošný ruský létající člun používaný v první světové válce. Jeho letové zkoušky probíhaly v Baku od 25. prosince 1915 do 9. ledna 1916. Prototyp létal s hvězdicovým devítiválcovým motorem Salmson o výkonu 103 kW chlazeným vodou. Poslední série již většinou létaly s řadovými motory různých výkonů až do 176 kW. Vrtule byla tlačná, dvoulistá, dřevěná. M-9 měl v přídi před oběma hlavními sedadly prostor střelce a pozorovatele. Byl zde instalován jeden pohyblivý kulomet, nebo kanón. Obvykle byly vybaveny také francouzským radiotelegrafickým přístrojem Rusé.

Grigorovič M-9
Určení	bombardovací a průzkumný letoun
Šéfkonstruktér	Dmitrij Pavlovič Grigorovič
První let	9. ledna 1916
Uživatel	Rusko Finsko
Výroba	1916
Vyrobeno kusů	500
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sériové stroje sloužily na dvou nosičích vodních letadel v Černomořském loďstvu, Imperator Nikolaj I a Imperator Alexandr II a na jednom Baltského loďstva, Orlica. Byly uloženy na těchto válečných lodích, odkud byly před vzletem spouštěny na hladinu pomocí jeřábu. Na jednu loď se vešlo až devět vodních letounů. Účastnily se bojů v ruské občanské válce proti bělogvardějcům. Jednou z největších akcí M-9 byl nálet čtyř strojů 6. srpna 1919 na britské intervenční válečné lodě a vodní letouny zakotvené v baltské základně Burk. Devět kusů jich ukořistilo Finsko. Výroba byla ukončena v roce 1924.