Gottfried Pabst von Ohain

Panský dům Gottfrieda Pabsta von Ohain v někdejším Gottfriedsburgu, později Friedeburgu (dnes: Freiberg)

Portál Pabstova domu s latinským nápisem sub hoc numine („z této vůle“) a hebrejským Božím jménem v gloriole se dvěma erby

Pabst von Ohain pocházel z belgické šlechty sídlící v Ohainu u Bruselu, která se roku 1470 usadila v Sasku. Jeho pradědečkem byl farář a kantor v Rochlitz Michael Bapst, jeho otcem učitel v Mohornu Gottfried Pabst von Ohain. Jeho syn Carl Eugenius Pabst von Ohain se stal známým mineralogem a saským horním hejtmanem.[1]

Malý Gottfried navštěvoval školu svého otce a využíval při tom jeho dobře zásobenou knihovnu. Již v dětství navštívil doly a seznámil se s těžbou rud, což ho vedlo k založení vlastní sbírky minerálů. Aby se připravil na univerzitní studium, nastoupil v roce 1669 na freiberskou latinskou školu. V sedmi ročnících gymnázia se vyučovala latina, katechismus, logika, rétorika, zeměpis, dějepis, matematika a úvod do filosofie. Po absolvování tohoto gymnázia ještě navštěvoval lekce prubířství (obor předcházející pozdější analytickou chemii), v nichž se naučil, jak stanovit obsah cenných kovů v rudě. V roce 1678 se zapsal na univerzitu ve Wittenbergu, kde studoval právo, matematiku, fyziku, prubířství, architekturu a kreslení. Po ukončení studia vyrazil na svou kavalírskou cestu po Dolním Sasku, Holandsku, Brabantsku, Flandrech, Británii a Francii, kde podle svých vlastních slov pracoval jako hutní chemik ve službách Ludvíka XIV. Přestože měl různé další nabídky, vrátil se z náboženských a zdravotních důvodů do Saska.[1]

Ve Freibergu se Pabst von Ohain věnoval báňským vědám, zejména tzv. markování (výměra dolu) a prubířství. Jeho znalosti a věhlas jej přivedly k významným postům v saské státní službě, které zprostředkoval Abraham von Schönberg. Ten jej také seznámil s učencem Ehrenfriedem Waltherem von Tschirnhausem, jenž ho zapojil do saských vědeckých kruhů a roku 1702 se stal rovněž kmotrem Pabstova nejstaršího syna. S Leibnizem se Pabst setkal dvakrát: jednou krátce ve Freibergu (1680) a později v únoru 1988 během Leibnizovy cesty po Krušných horách, na níž studoval minerály, drahokamy a důlní techniku. Předmětem Pabstovy státní služby byl dohled nad obsahem kovů v rudách, hutních výrobcích a mincích, což vyžadovalo znalosti zkušeného hutního chemika. V neformální rovině se Pabst von Ohain přátelil zvláště s Schönbergem a Tschirnhausem, s jehož rodinou se dostal do příbuzenského vztahu. V roce 1712 se oženil s Margarethe Elisabeth († 1757), s níž měl tři děti: Johanna Gottfrieda (1716–1790), pozdějšího plukovníka; Carla Eugenia (1718–1784), horního hejtmana a Margarethu Erdmuth (1720–1781).[1]

Poté, co August II. Silný založil pro podporu vědy tzv. Contubernium, stali se Pabst von Ohain, Schönberg a Tschirnhaus jeho členy. Zde se tito učenci setkali s alchymistou Johannem Friedrichem Böttgerem, který měl za úkol vyrobit pro krále zlato. Pabst byl v této souvislosti pověřen dohledem nad Böttgerem, což se mu stalo obtížným, neboť musel dojíždět do Drážďan a Míšně a nezbýval mu čas na jiné povinnosti. Úřední protokoly proto označil margináliemi o tom, jak je práce s Böttgerem zbytečná a marná. Po několika letech potom napsal, že u transmutace kovů je úspěch vyloučen.[1]

Na Tschirnhausův návrh byly v rámci Contubernia roku 1705 zahájeny pokusy o výrobu porcelánu. Pabstovým hlavním úkolem nyní bylo zřídit v drážďanské baště Jungfernbastei speciální laboratoř. Na přelomu let 1707/08 byla vyrobena červená kamenina, kterou nazvali „Jaspisporzellan“ (od 19. století „Böttgersteinzeug“). Podle záznamu experimentu z 15. ledna 1708 byla zahájena pokusná série složená z koldické hlíny a alabastru, což po výpalu vedlo k bělavé průsvitné hmotě. Byl to výsledek systematických experimentů s místními materiály, které prováděli Tschirnhaus, Böttger a Pabst von Ohain s několika pomocníky. Po smrti Tschirnhause 11. října 1708 oznámil Böttger 28. března 1709 ve svém memorandu králi, že se mu – jako jednotlivci – podařilo objevit postup pro výrobu porcelánu. Na základě dekretu z 23. ledna 1710 byla zahájena výroba v míšeňském Albrechtsburgu. Pabstův přínos pro objev a vývoj míšeňského porcelánu, který ve své disertaci zkoumal historik umění a specialista na míšeňský porcelán Willi Goder, spočíval bezesporu v přípravě a vytipování surovin a rovněž v pozdějším vývoji porcelánových barev (kobalt, bílá glazura apod.). Gottfried Pabst von Ohain zemřel 22. července 1729. Pohřben byl ve druhém oblouku ambitu freiberského dómu Panny Marie. Při stavebních úpravách v roce 1861 byly oblouky 1–6 zbourány, takže hrob nelze lokalizovat. Ve freiberské ulici Bernhard-Kellermann-Straße 6 stojí dodnes Pabstův panský dům, který si nechal postavit po roce 1704. Na levé straně portálu je vytesán rodinný erb, Pabsta zde připomíná také pamětní deska.[1][2]

Po Pabstovi von Ohain jsou pojmenovány ulice v Mohornu a Friedeburgu (Freibergu) a Oberschule „Gottfried Pabst von Ohain“ ve Freibergu.

• Berühmte Freiberger. Teil 1., Persönlichkeiten aus dem 12. bis 17. Jahrhundert. Freiberg in Sachsen: Freiberger Altertumsverein, 2000. 143 s. (Freiberger Altertumsverein: Mitteilungen des Freiberger Altertumsvereins ; H. 84 = N.S., H. 13). (německy)
• BÖTTCHER, Hans-Joachim. Böttger : vom Gold- zum Porzellanmacher. 1. vyd. Dresden: Dresdner Buchverlag, 2011. 221 s. ISBN 978-3-941757-31-8. (německy)
• BÖTTCHER, Hans-Joachim. Ehrenfried Walther von Tschirnhaus: das bewunderte, bekämpfte und totgeschwiegene Genie. Dresden: Dresdner Buchverl., 2014. 149 s. ISBN 978-3-941757-42-4. (německy)
• GODER, Willi. Über den Einfluss der Produktivkräfte des sächsischen Berg- und Hüttenwesens, insbesondere der Freiberger Montanwissenschaften, auf die Erfindung und technologische Entwicklung des Meißener Porzellans als Ausgangsprodukt der europäischen Hartporzellanindustrie. Freiberg, 1979. 136 s. Disertační práce. Bergakademie Freiberg. . (německy)
• NEISE, Siegfried. Bergrat Gottfried Pabst von Ohain : Hüttenchemiker und Miterfinder des Meißner Portzellans. Mohorn: Ortschaftsrat, 2014. 45 s. ISBN 978-3-9817556-3-3. (německy)
• NIESE, Siegfried. Der Beitrag des Bergrats Gottfried Pabst von Ohain (1656-1727) bei der Erfindung und Entwicklung des Meißner Porzellans. Heimathefte Mohorn/Grund. 2014, Heft 4, s. 1–23. Dostupné online. ISSN 2567-5613. (německy)

• Míšeňský porcelán

• Galerie Gottfried Pabst von Ohain na Wikimedia Commons