Gottfried Finger

O rodišti Gottfrieda Fingera vypovídá nadpis jeho Opusu č. 1, který je uchováván v Londýně, 1688): „Authore Godefrido Finger, Olmutio Moravo“. Pravděpodobně se narodil někdy v první polovině padesátých let sedmnáctého století, protože se jeho skladby objevují v rukopisech již na začátku sedmdesátých let. Nejranější Fingerova díla se zachovala v arcibiskupské hudební sbírce v Kroměříži. Byl tehdy zřejmě hráčem na violu da gamba v kapele biskupa Liechtensteina-Castelcorna.

V polovině osmdesátých let přijel do Londýna. V roce 1687 se stal členem královské kapely (Chapel Royal) a jeho příznivcem a ochráncem se stal sám král Jakub II. V roce 1688 musel sice král Jakub II. odejít do exilu, ale Finger se rozhodl zůstat v Londýně a stát se nezávislým umělcem. Zde komponoval především hudbu pro divadlo (opery, sbory, dialogy), ale i hudbu instrumentální. V roce 1690 vydal tiskem Six Sonatas or Solos (Šest sonát aneb sól, tři pro housle a tři pro zobcovou flétnu), které představují vůbec první sbírku skladeb pro sólový nástroj a basso continuo vydanou v Británii. Zřejmě byl blízkým přítelem nejvýznamnějšího britského skladatele té doby, Henryho Purcella. Když Purcell v roce 1695 zemřel, zkomponoval ódu Weep ye Muses (Plačte múzy) věnovanou jeho památce.

Pobyt v Anglii ukončila uražená ješitnost. V roce 1701 byla vypsána soutěž Prize Musick. Úkolem bylo zhudebnit předepsané libreto na téma Paridova soudu a vítěz měl být vyhlášen nejlepším operním skladatelem Anglie. Vítězem se stal devatenáctiletý John Weldon a Finger se neumístil ani mezi prvními třemi. Znechucen odjel do Vídně, nějakou dobu se snažil pokračovat v samostatné operní kariéře, ale v roce 1702 vstoupil do služeb pruské královny Sofie Šarloty Hanoverské, manželky krále Fridricha I. Od roku 1706 byl ve Vratislavi (Wrocław) ve službách vévody Karla Philippa z Neubergu. Byl členem innsbrucké Hofkapelle a od roku 1708 jejím koncertním mistrem. Orchestr následoval dvůr nejprve do Neuburgu na Dunaji, do Heidelbergu, až konečně do Mannheimu, kde setrval až do konce svého života. I díky Fingerovu vedení byla Mannheimská kapela připravena na vznik nadcházející slavné Mannheimské školy. Fingerovo jméno se naposledy objevuje v záznamech Mannheimského dvora v roce 1723; pochován byl 31. srpna 1730. Pozoruhodné je, že z posledních dvaceti let života skladatele se dochovalo nejméně skladeb, ačkoliv spotřeba hudby v šlechtické kapele byla jistě velmi vysoká.

Finger proslul zejména skladbami pro violu da gamba. Jeho hudba pro tento nástroj je představuje takzvaný rakousko-český styl. Skladby tohoto typu jsou komponovány tak, konec jednoho tématu přechází do začátku následující části. Úvodní věta je charakteristická rychlými pasážemi pro sólový nástroj nad basovou prodlevou. Říkalo se tomu také stylus phantasticus.

Finger nikdy nevydal svá díla pro sólovou violu da gamba tiskem. Zřejmě je šetřil pro vlastní koncerty. V jeho skladbách se objevují i lidové taneční nápěvy z jeho rodné Moravy. Konečně jedním z jeho pseudonymů bylo „Msr Hannak“

• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

• Gottfried Finger v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gottfried Finger
• Životopis
• Opery
• Notový materiál, mp3 a midi dostupné na Werner Icking^{[nedostupný zdroj]}
• Stručný životopis (en)
• G. Finger: A Ground (Youtube)
• G. Finger: Sonata in G pro lesní roh a varhany (Youtube)