Gočárovy domky

Krátce po vzniku samostatného Československa začalo vznikat letiště ve Kbelích (tehdy ještě za Prahou, od roku 1968 součást Prahy). Zpočátku se jednalo jen o letiště vojenské, ale brzy se z něj stalo letiště civilní.[2] V roce 1920 začaly vznikat dřevěné domky pro správu tohoto tehdy nově vznikajícího areálu. Každá z budov přitom měla jiný účel: v jednom případě se jednalo o byt správce, v další budově byla možnost občerstvení a zároveň prostory sloužily jako čekárna (de facto terminál).[3][4] Ve třetí budově bylo skladiště.[4] Tradičně se uvádí, že byly domky původně tři, jiné zdroje tvrdí, že jich bylo pět.[2]

Gočárovy domky lze po architektonické stránce zařadit do tzv. národního dekorativismu, jemuž se také říká české art deco či "styl Legiobanky" (podle jedné z významných staveb Josefa Gočára). Pro tento styl bylo typické silné uplatnění národních barev, tedy červenomodrobílé trikolóry[5] (období krátce po založení samostatného Československa). Architekt Josef Gočár vyprojektoval v letech 1919–22 několik staveb v tomto stylu. Jednalo se o budovy bankovních paláců i menší dřevěné stavby jako právě tzv. Gočárovy domky, které vynikají sedlovou střechou i bohatou barevnou dekorací s terči, obloučky i kosodélníky.[4] Gočár se zde nechal inspirovat tradiční lidovou architekturou.[6]

V 70. letech 20. století už nebyly domky na letišti v Kbelích potřeba, a tak se uvažovalo o jejich zbourání. Zamýšlená destrukce již tehdy památkově chráněných budov (zapsány jako kulturní památka od roku 1974[1]) se však dostala k tehdejšímu řediteli Zoo Praha Zdeňku Veselovskému. Tomu se podařilo dva domky získat pro zoo, nechal je rozebrat a přestěhovat do zoo, kde byly znovu sestaveny v dolní části zoo u Vltavy[4] (naproti výběhů horských kopytníků)[3]. Stavby byly natřeny tmavou luxolovou barvou a začaly sloužit potřebám zoo. V jednom domku se nalézaly učebny pro výuku dětí, později tyto prostory sloužily jako ubytovací kapacita pro návštěvy. V druhém domku byl zřízen služební byt.[7]

Do většího zájmu se dostaly opět až v roce 2002, kdy byly silně poškozeny povodní, která zaplavila celou spodní část zoologické zahrady. Budova někdejšího hostince byla dokonce natolik narušena, že se zlomil komín a celý objekt se naklonil. Navíc již před povodní byla konstrukce napadena dřevokaznou houbou a následně vysušování zase znamenalo popraskání řady dřevěných prvků.[6]

Architekt Zdeněk Lukeš se pak podle svých slov snažil přesvědčit ředitele zoo Petra Fejka o potřebě oprav a přestěhování, ale dlouhou dobu tyto snahy vycházely naprázdno.[4] Proto se začalo uvažovat také o stěhování mimo areál zoo – např. na pražský Petřín či zpět do Kbel. Myšlenku návratu do letištního areálu iniciovala v roce 2005 Městská část Praha 19. K dohodě s Ministerstvem obrany ČR, tedy majitelem letiště, nedošlo, a tak se ani uvažovaný přesun nekonal. Nakonec se v roce 2007 rozhodlo vedení zoo zařadit opravu památkově chráněných objektů mezi priority.[6] K dalšímu stěhování tedy následně v rámci rekonstrukce opravdu došlo, ale pouze v areálu zoo.[3] Domy se tak dostaly na bezpečné místo, kde nemohou být zaplaveny Vltavou, a zároveň obohatily a zatraktivnily odlehlý kout zoo.[8] Ačkoliv akci schválilo ještě vedení zoo v čele s Petrem Fejkem, vlastní rekonstrukce a stěhování proběhlo až za nového ředitele Miroslava Bobka, který nastoupil od počátku roku 2010.[9]

Stavby byly pod dohledem odboru památkové péče Magistrátu hl. města Prahy a Národního památkového ústavu nejprve rozebrány (duben a květen 2010)[6], následně zrekonstruována a postaveny na novém místě (květen až prosinec 2010)[6]. Od konce roku 2010 stojí na západním okraji zoo, u serpentiny návštěvnické cesty. Na počátku 2011 bylo pořízeno vnitřní vybavení.[8] Rekonstrukční práce připravil ateliér KAVA, bohatě zdobená průčelí byla opravena firmou Gema ART. Bylo potřeba nejen obnovit původní barevnost (národní trikolóra[8]), ale také doplnit řadu chybějících okrasných prvků.

Náklady na rekonstrukci dosáhly 36 841 000 Kč[6] a byly financovány hlavním městem Prahou a z operačních programů Evropské unie[3][6] – grantu Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (OPPK).[7]

Gočárovy domky byly na současné místo přestěhovány v roce 2010 a na jaře 2011 nově zpřístupněny veřejnosti u příležitosti 90. výročí jejich výstavby.[3] Slavnostní otevření proběhlo 26. 3. 2011 v 13:00 hodin[10]. Akce proběhla za účasti herečky Zory Jandové, praneteře zakladatele a prvního ředitele pražské zoo Jiřího Jandy, architekta Zdenka Lukeše, který se snažil iniciovat opravu památky, a rovněž vnučky architekta Josefa Gočára Lucie Gočárové.[11]

V jedné z budov se nachází restaurace, v druhé prodejna suvenýrů a zejména výstavní prostor Galerie Gočár, kde jsou prezentovány zajímavosti z historie zoo i kolekce živých bezobratlých zvířat, které běžně zoo nevystavuje.