Protěž

Protěž (Gnaphalium) je velmi rozšířený rod rostlin, které se vyskytují téměř ve všech částech světa. Je tvořen asi 80 druhy, z nichž více než polovina se vyskytuje jen ve Střední a Jižní Americe. Název rodu Gnaphalium pochází z řečtiny a znamená plst nebo srst. Odkazuje na jemné chloupky které jsou charakteristické pro většinu druhů.

Protěž
Protěž norská (Gnaphalium norvegicum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheophyta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodprotěž (Gnaphalium)
L., 1753
Druhy vyskytující se v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ekologie

Protěže nejčastěji vyrůstají na vlhkých plochách s rozvolněnými porosty, např. v polích, světlých lesích, na mýtinách nebo pastvinách a v místech do určité míry ovlivňovaných lidskou činností. Objevují se jako plevelné pionýrské rostliny, které s postupným zarůstáním stanoviště ustupují konkurenčně úspěšnějším rostlinám. Mnohé druhy se vyskytují také v horských oblastech.[1][2]

Popis

Rod protěž tvoří jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny a ojediněle i polokeře. Lodyhu mívají jednoduchou nebo větvenou, přímou neb poléhavou a následně vystoupavou. Jsou porostlé listy střídavými, jednoduchými a celokrajnými které bývají plstnaté až vlnaté. Drobné a nenápadné květní úbory vytvářejí různá květenství, může to být strboul, hrozen, klas či lata; jen zřídkakdy vyrůstají jednotlivě. Květní lůžko je ploché nebo vyklenuté a nese drobné květy. Méně početné střední květy jsou oboupohlavné a mají pětilaločnou, úzce nálevkovitou korunu. Vnější samičí květy jsou četnější a jejich vláknitá koruna je nahnědlá až červená či žlutá. Víceřadý zákrov mívá tvar vejčitý, zvonkovitý nebo trubkovitý. Zákrovní listeny, vejčité či podlouhlé, jsou průsvitné, bělavé, nažloutlé či nahnědlé.

Květy bývají opylovány hmyzem z řádů blanokřídlých a dvoukřídlých. Častá jsou také samoopylení nebo opylení geneticky identickým pylem z květů stejného úborů, ta ale nesnižují počty nasazených plodů. Poměrně malé nažky jsou světle hnědé, chlupaté nebo lysé a mají jednořadý chmýr. Lehké nažky jsou dobře rozšiřovány větrem nebo přichycením na zvířata, jedná rostlina jich mívá i tisíce. Vytrvalé druhy se do kratších vzdáleností rozrůstají i oddenky. Chromozomové číslo rodu je x = 7.[1][3]

Taxonomie

V České republice rostou tyto čtyři druhy protěže:

Z nich je v Česku nejvíce rozšířena protěž lesní, naopak protěž nízká je považována za kriticky ohrožený druh.

Mimo tyto druhy roste v české přírodě ještě

Tento druh který byl v minulosti přemístěn do nového rodu Pseudognaphalium který má shodné české pojmenování „protěž“ nebo nověji „protěžka“. Protěž žlutobílá je také hodnocena jako druh kriticky ohrožený.[4]

Význam

Některé druhy protěže bývají užívány v lidovém léčitelství. V rostlinách se nejčastěji nacházejí různé flavonoidy které jsou hlavními zdroji léčebných účinků. Odstraňují propustnost a křehkost stěn buněčných membrán, z toho plyne tradovaná účinnost proti krvácivosti, otokům a křečím. Mají také antibakteriální účinky, schopnost působit močopudně, zvyšovat vylučování žlučí a vázat volné radikály.[2]

Reference

  1. HRČKA, Daniel. Taxonomicko-chorologická studie rodu Gnaphalium L. s. l. v ČR. Praha, 2000 [cit. 04.05.20151]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bohdan Křís. Dostupné online.
  2. HRČKA, Daniel. Protěže - ceněné léčivky. S. 253–255. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2008 [cit. 04.05.20151]. Čís. 6, s. 253–255. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (česky)
  3. Flora of North America: Gnaphalium [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  4. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.05.20151]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.