Svinule

Svinule se vyskytují převážně na severní polokouli. Jsou rozšířeny v Evropě, Asii, Severní a Střední Americe na jih až po Guatemalu a v severní Africe.[1] Pouze některé druhy v Indonésii se vyskytují i v oblasti rovníku.[2] V České republice byl zaznamenán výskyt osmi druhů, z toho jeden – drobnulka zemní (Geoglomeris subterranea) – je zde kriticky ohrožený a dva jsou uvedeny jako zranitelné.[3]

Spolu s řády Glomeridesmida a Sphaerotheriida jsou svinule řazeny do nadřádu Pentazonia.[6] Počet druhů se uvádí od 250 do 450.[2][4] Nejpočetnějším rodem tohoto řádu je rod Glomeris, do kterého spadá asi 100 druhů svinulí.[2]

Svinule se vyskytují ve svrchních vrstvách opadanky a humusu, v trouchnivém dřevě a pod kůrou stromů. Preferují zejména vápenaté půdy. Některé druhy žijí i v jeskyních.

V ohrožení se svinule stočí do klubíčka, čímž si chrání nohy a hlavu, a v této poloze se také snadno skutálí do štěrbin v zemi a unikne predátorům. Dalším účelem této polohy může být minimalizace ztrát vody. Kvůli přizpůsobení těla na tento způsob obrany se však svinule pohybují pomalu a nejsou schopny pohybu do stran. Dalším obranným mechanismem některých svinulí je vylučování odpudivých látek v podobě alkaloidů otvorem uprostřed hřbetního štítku. Větší svinule se živí odumřelým rostlinným materiálem a vylučují velké množství exkrementů, čímž napomáhají k tvorbě humusu.[3][4]

U samců pyrenejských svinulí rodu Loboglomeris byla pozorována stridulace za účelem nalákání partnerky.[7]