Gnjilane

Ve středověku neslo město název Morava a bylo velkým centrem obchodníků a řemeslníků. Přes město často cestovali středověcí srbští vládci, a díky tomu existuje první písemná známka o Gnjilanu z roku 1342. Pod současným názvem je připomínáno na konci 14. století.[1] Jako Morava jej uváděl i turecký cestopisec Evlija Čelebi, který poznamenal, že Gnjilane je město ve Vučitrnském sandžaku.

V tureckých katastrálních dokumentech z poloviny 15. století je město uvedené pod názvem Gnjilan, žilo v něm 41 rodin pravoslavného vyznání. Od středověku ve městě existovalo několik kostelů. Jeden z nich byl zasvěcen sv. Petce, a po jeho zboření se čtvrť, ve které se nacházel jmenovala podle něj Petkovci. Současný střed města se nachází na troskách bývalého kláštera, který nechali Turci zbořit. Až do požáru v roce 1850 byla velká část domů ze dřeva a se slaměnými střechami.

V roce 1908 zde byla v souvislosti s mladotureckou revolucí otevřena první albánskojazyčná škola.^[zdroj?]

Od roku 1912 bylo město součástí Srbska a později Jugoslávie. Město patřilo k nejchudším částem celého státu, většina obyvatel pracovala v zemědělství.

Kromě průmyslu tabáku v Gnjilane také vzrostl textilní průmysl, který Gnjilane byla uznána a potvrzena ve tuzemském trhu a vnější. Dá se říci, že v té době byla průmyslová odvětví Gjilan označena za průmyslové město. Jugoslávský stát investoval nemalé prostředky do zprůmyslnění Gnjilanu a zbytku Kosova. Byly vybudovány různé továrny, např. na zpracování tabáku, textilu[1], mouky, ocelových výrobků a stavebních materiálů. V průmyslu stavebních hmot bylo v 80. let zaměstnáno v Gnjilanu okolo dvou tisíc lidí; Gnjilane bylo do války v Kosovu významným průmyslovým centrem autonomní oblasti. Později se místní obyvatelstvo i ekonomika přeorientovaly na obchod a služby. V roce 2007 zde byl za pomoci Evropské agentury pro rekonstrukci otevřen inkubátor nových firem.

V letech 1999 až 2007 zde stála americká vojenská základna Camp Monteith.

Po druhé světové válce došlo k dramatickému vzrůstu počtu obyvatel. V 70. letech 20. století zde žilo okolo dvaceti tisíc lidí[1], na počátku století dvacátého prvního je to více než dvojnásobek.

Po válce v Kosovu, která skončila v roce 1999, došlo k změně obyvatelstva ve městě a dominantní je dnes albánské etnikum. To tvoří až 97 % obyvatel města. Podle odhadů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě žilo ve městě před válkou v Kosovu asi 25 000 Srbů a 6 000 Romů.

Hodinová věž.

Ve městě se nachází řada historických budov. Mezi památky patří např. je sídlo rodiny Gjinolli z druhé poloviny 18. století a pevnost Podgrađe.

Dalšími památkami města jsou albánské obranné věže (albánsky kulla). Tyto obranné věže byly postaveny výhradně z kamene a dřeva. Obvykle mají čtyři patra. Známé jsou zejména věže rodů Hajdinajů a Terzijajů, které byly postaveny po požáru roku 1850. Místní hodinová věž byla obnovena, neboť původní byla stržena v roce 1922.[2]

Dalšími památkami města jsou medresa z roku 1604, dále potom velká mešita, zbudovaná v 19. stoeltí a kostel sv. Anny. Pravoslavný kostel sv. Mikuláše pochází z roku 1861.

Městem prochází hlavní silniční tah z Prištiny do města Preševo a z Uroševace do města Bujanovac. Gnjilane není napojeno na kosovskou železniční síť, nejbližší nádraží se nachází v Uroševaci (Ferizaji) západně od města.

Výstavba obchvatu okolo města snížila míru dopravního zatížení v centru.

Město neprovozuje síť veřejné dopravy, autobusové spoje do blízkých obcí zajišťují různé soukromé společnosti. Se zřízením veřejné dopravy v evropském stylu město do budoucna počítá.

• David Dimitrijević, (1874-1929), vydavatel
• Mira Stupica, (1923-2016), herečka
• Atanasije Urošević, (1898-1992), etnolog
• Idriz Seferi, člen Prizrenské ligy
• Xherdan Shaqiri, fotbalista
• Faton Toski (* 1987), fotbalista

• Kumanovo, Severní Makedonie
• Nazilli, Turecko

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gnjilane na srbské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gnjilane na Wikimedia Commons