Giro d'Italia 1990

Gira d'Italia 1990 se zúčastnilo celkem 22 týmů, z nichž 10 týmů mělo základnu v Itálii.[1] Závodu se zúčastnili jezdci z 20 různých zemí; 89 z Itálie, 24 ze Španělska, 20 z Francie, 12 ze Švýcarska, 11 z Nizozemska, ostatní státy měli méně než 10 zástupců. Každý tým přijel s 9 jezdci, na start se celkem postavilo 198 jezdců. 92 jezdců v závodu jelo Giro d'Italia poprvé. Průměrný věk jezdců byl 26,85 let. Nejmladším jezdcem byl 21letý Florido Barale z týmu Amore & Vita–Fanini, nejstarším jezdcem byl 39letý Pierino Gavazzi ze stejného týmu jako Barale. Tým s nejnižším průměrným věkem jezdců byl Malvor–Sidi (24 let), naopak nejvyšší věkový průměr měl tým Z–Tomasso (29 let).

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

Vesus hostil konec 190 km dlouhé 3. etapy, která začala ve městě Sala Consilina.

Trasa Giro d'Italia 1990 byla odhalena veřejnosti v televizi hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 16. prosince 1989 v Milánu.[2][3] Aby se závod nekřížil s Mistrovstvím světa ve fotbale, které se konalo v Itálii, tak byl závod zkrácen o 2 etapy a posunut o týden dříve oproti normálu.[4] Trasa zahrnovala 3 individuální časovky a 11 etap s hodnocenými stoupáními, z nichž 4 měly vrcholový finiš: 3. etapa na Vesuv, 7. etapa do Vallombrosa, 16. etapa do průsmyku Pordoi a 17. etapa do Apricy. 19. etapa, horská časovka, měla též cíl, a to na vrcholu Sacro Monte di Varese.[5] Celkem bylo na trase 35 kategorizovaných stoupání ve 13 etapách s celkovou délkou 27,3 km, méně než předchozí rok.[6] Organizátoři se rozhodli nezahrnout žádný den volna. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 32 km delší, zahrnoval stejné množství dnů volna a o jednu časovku méně. V závodu byla také jedna půlená etapa, stejně jako v roce 1989. Závod se dostal i do Rakouska, konkrétně do Klagenfurtu.

Trasa byla považována za vyváženou díky pěti vrcholovým finišům a třem časovkám, zatímco obtížné pasáže měly vždy uprostřed prostor pro odpočinek. Byly zde i šance pro klasikáře a sprintery.

Etapy a vítězové[6]

Etapa	Datum	Trasa	Vzdálenost	Typ		Vítěz
1	18. května	Bari - Bari	13 km		Individuální časovka	Gianni Bugno (ITA)
2	19. května	Bari - Sala Consilina	239 km		Horská etapa	Giovanni Fidanza (ITA)
3	20. května	Sala Consilina - Vesuv	190 km		Horská etapa	Eduardo Chozas (ESP)
4a	21. května	Ercolano - Nola	31 km		Rovinatá etapa	Stefano Allocchio (ITA)
4b		Nola - Sora	164 km		Rovinatá etapa	Phil Anderson (AUS)
5	22. května	Sora - Teramo	233 km		Horská etapa	Fabrizio Convalle (ITA)
6	23. května	Teramo - Fabriano	200 km		Horská etapa	Luca Gelfi (ITA)
7	24. května	Fabriano - Vallombrosa	197 km		Horská etapa	Gianni Bugno (ITA)
8	25. května	Reggello - Marina di Pietrasanta	188 km		Rovinatá etapa	Stefano Allocchio (ITA)
9	26. května	La Spezia - Langhirano	176 km		Horská etapa	Vladimir Pulnikov (URS)
10	27. května	Grinzane Cavour - Cuneo	68 km		Individuální časovka	Luca Gelfi (ITA)
11	28. května	Cuneo - Lodi	241 km		Rovinatá etapa	Adriano Baffi (ITA)
12	29. května	Brescia - Baselga di Pinè	193 km		Horská etapa	Éric Boyer (FRA)
13	30. května	Baselga di Pinè - Udine	224 km		Rovinatá etapa	Mario Cipollini (ITA)
14	31. května	Klagenfurt (Rakousko) - Klagenfurt (Rakousko)	164 km		Horská etapa	Allan Peiper (AUS)
15	1. června	Velden am Wörther See (Rakousko) - Dobbiaco	226 km		Horská etapa	Éric Boyer (FRA)
16	2. června	Dobbiaco - Passo Pordoi	171 km		Horská etapa	Charly Mottet (FRA)
17	3. června	Moena - Aprica	223 km		Horská etapa	Leonardo Sierra (VEN)
18	4. června	Aprica - Gallarate	180 km		Rovinatá etapa	Adriano Baffi (ITA)
19	5. června	Gallarate - Sacro Monte di Varese	39 km		Individuální časovka	Gianni Bugno (ITA)
20	6. června	Milán - Milán	90 km		Rovinatá etapa	Mario Cipollini (ITA)
Celková délka			3450 km

Průsmyk Pordoi byl Cima Coppi pro Giro d'Italia 1990.

Během Gira d'Italia 1990 bylo nošeno 5 různých dresů. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu..[7]

Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi tohoto ročníku byl průsmyk Pordoi, jenž byl na trase rovnou dvakrát. Poprvé ho na vedoucí pozici přejel Maurizio Vandelli, podruhé to byl Charly Mottet. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Lídr soutěže Intergiro nosil modrý dres. Pravidla pro tuto klasifikaci byla podobná jako pro celkové pořadí. V každé etapě byl určitý bod, kde se začal měřit čas a také bod, kde se čas přestal měřit. Lídr Intergira je ten s nejlepším výsledným časem z těchto úseků.

Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.

Průběžné pořadí po etapách

Etapa	Vítěz	Celkové pořadí	Bodovací soutěž	Vrchařská soutěž	Soutěž mladých jezdců	Soutěž týmů
1	Gianni Bugno	Gianni Bugno	Gianni Bugno	neuděleno	Joachim Halupczok	Diana–Colnago–Animex
2	Giovanni Fidanza		Giovanni Fidanza	Claudio Chiappucci		Castorama
3	Eduardo Chozas		Gianni Bugno	Eduardo Chozas	Daniel Steiger
4a	Stefano Allocchio		Giovanni Fidanza
4b	Phil Anderson
5	Fabrizio Convalle			Claudio Chiappucci a Eduardo Chozas		Carrera Jeans–Vagabond
6	Luca Gelfi			Phil Anderson
7	Gianni Bugno		Gianni Bugno	Claudio Chiappucci
8	Stefano Allocchio		Giovanni Fidanza
9	Vladimir Poulnikov				Joachim Halupczok
10	Luca Gelfi		Gianni Bugno			Diana–Colnago–Animex
11	Adriano Baffi		Phil Anderson
12	Éric Boyer					Carrera Jeans–Vagabond
13	Mario Cipollini
14	Alan Peiper
15	Éric Boyer
16	Charly Mottet				Vladimir Poulnikov	ONCE
17	Leonardo Sierra		Gianni Bugno
18	Adriano Baffi		Phil Anderson
19	Gianni Bugno		Gianni Bugno
20	Mario Cipollini
Konečné pořadí		Gianni Bugno	Gianni Bugno	Claudio Chiappucci	Vladimir Poulnikov	ONCE