Giovanni de Pretis

V letech 1817–1822 studoval práva na Univerzitě v Innsbrucku a Padovské univerzitě. Získal titul doktora práv. V období let 1822–1825 působil na praxi, nejprve u zemského a trestního soudu v Clesu, od roku 1824 na zemském soudu v Malè. Od roku 1825 pracoval jako aktuár na zemském soudu v Riva del Garda, pak jako soudní adjunkt ve městě Levico Terme. V období let 1831–1832 zastával post adjunkta zemského soudu v Cavalese. Od roku 1832 do roku 1833 byl správcem na zemském soudu ve městě Egna, kde pak působil jako člen zemského soudu, od roku 1834 přešel do města Strigno. V letech 1835–1843 působil jako rada soudu v Bolzanu a v letech 1843–1850 coby rada apelačního soudu v Innsbrucku. Později byl radou vrchního zemského soudu v Klagenfurtu.[1] Roku 1849 se uvádí jako Johann Pretis, apelační rada v Innsbrucku.[3][4]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Zapojil se do italského národního hnutí v Tyrolsku. V roce 1848 patřil mezi spoluautory pamětního spisu, ve kterém se objevila myšlenka administrativního oddělení jižních Tyrol.[1] Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm.[5] Zastupoval volební obvod Lavis. Tehdy se uváděl coby apelační rada.[6] Řadil se ke sněmovní levici.[7]

Byl též zvolen do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu. Zde zasedal od května do srpna 1848. Nepatřil k žádné sněmovní frakci.[1]

V letech 1850–1860 zasedal v obecním výboru v Trentu. V roce 1860 byl vypovězen, zbaven penze a titulu pro účast na revolučních aktivitách. Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se opětovně zapojil do politiky. Byl poslancem Tyrolského zemského sněmu, kde zasedal v letech 1861–1863 a reprezentoval liberály.[1] List Innsbrucker Nachrichten ho uvádí jako jednoho z hlavních představitelů italských nacionalistů (italianissimi) v jižním Tyrolsků.[2]

Zemřel v březnu 1872.[2]