Gheorghe Sârbu

Pocházel ze skromných poměrů. Profiloval se jako odborník na lesnictví.[2] Působil jako lesní inženýr.[3] Uvádí se i jako lesní správce[4] nebo c. k. lesnický mistr.[5] V roce 1899 ho přelitavský ministr orby povýšil z lesnického eléva na lesnického asistenta při správě statků v Černovicích.[6] V roce 1910 byl povýšen z c. k. lesního správce v Černovicích na c. k. lesmistra.[7] V roce 1918 ho pak ministr orby povýšil na lesního radu.[8]

Zasedal coby poslanec Bukovinského zemského sněmu.[3] Na zemský sněm usedl v zemských volbách roku 1911.[9] V roce 1910 byl zvolen do výboru svazu rumunských spořitelen.[10]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách do Říšské rady roku 1910. Byl zvolen za obvod Bukovina 10. Nastoupil 16. prosince 1910 místo Franze Bellegardeho. Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1911.[11]

Po volbách roku 1910 i roku 1911 byl uváděn coby člen poslaneckého Rumunského klubu.[11] Ve volbách roku 1911 je popisován coby kandidát Rumunské národní strany (Rumän. National-[Apararea-]Partei).[12] Patřil do spolku Progresul (Pokrok). Ve své politické činnosti kombinoval prvky sociální a národnostní agitace. Respekt vůči němu, jako jednomu z mála rumunských politiků z Bukoviny, měl i sociální demokrat Gheorghe Grigorovici.[2]

V počáteční fází první světové války patřil mezi signatáře prohlášení rumunských poslanců ve prospěch loajality vůči monarchii. Po válce se ale podílel na sjednocování rumunských oblastí mocnářství s Rumunskem.[3] V listopadu 1918 se stal členem zemské vlády v Bukovině, v níž zastával post ministra zemědělství.[13]