Gerhard Marcks

Narodil se v Berlíně, kde od 18 let pracoval jako učeň sochaře Richarda Scheibeho. V roce 1914 se oženil s Marií Schmidtleinovou, s níž vychoval celkem šest dětí. Během první světové války sloužil v německé armádě, což vedlo k dlouhodobým zdravotním problémům.

Marcks byl členem (mj. spolu s Schiebem, s architektem Walter Gropiem a s malířem Lyonelem Feiningerem) dvou politických skupin spojených s uměním: Listopadové skupiny (Novembergruppe) a Pracovní rady pro umění (Arbeitsrat für Kunst. Byl také spojený se skupinou Deutscher Werkbund (Svaz německého díla), jejíž byl Gropius zakládajícím členem.

V 1919, když Gropius založil ve Výmaru Bauhaus, byl Marcks byl jeden z prvních tří najatých členů fakulty (spolu s Feiningerem a Johannesem Ittenem); konkrétně byl jmenován Formmeisterem (Mistrem formy) školní keramické dílny, která byla umístěna v blízkém Dornburgu.

Dříve Marcks dělal modely pro sérii zvířecích soch, které byly následně reprodukovány čínskou porcelánkou. Jeho zájem o zvířecí formy se odráží v dílech, které vytvořil pro své první portfolio v Bauhausu (Neue Europaeische Graphik I), jako jsou dřevoryty Die Katzen (Kočky) a Die Eule (Sova). Časem se místo toho zaměřil na lidskou postavu a toto téma mu vydrželo po zbytek života.

V září 1925 se Bauhaus přesunul do Desavy a keramická dílna byla zrušena. Marcks se místo toho přesunul do školy užitého umění na hradě Giebichenstein u Halle. Po smrti jejího ředitele Paula Thierscha byl Marcks jmenován na jeho místo, jež zastával až do svého propuštění v roce 1933. Byl vyhozen, neboť jeho práce byla nacisty považována za nevhodnou. Několik jeho prací pak bylo v roce 1937 spolu s pracemi řady dalších umělců z Bauhausu vystaveno na výstavě Entartete Kunst v Mnichově.

I přes tyto perzekuce žil Marcks dál v Německu, druhou světovou válku prožil v Meklenbursku. Roku 1937 bylo nacisty zabaveno a zničeno dvacet čtyři jeho děl, jemu pak bylo zakázáno vystavovat a vyhrožováno zákazem práce. Během tohoto období podnikl několik výletů do Itálie, kde pracoval ve Villa Romana ve Florencii a ve Villa Massimo v Římě. V 1943 bylo během jednoho z náletů na Berlín zničeno mnoho prací v jeho tamějším ateliéru.

Po druhé světové válce se Marcks stal profesorem sochařství na oblastní umělecké škole v Hamburku (dnes Hochschule für bildende Künste Hamburg). Zde učil čtyři roky, pak odešel do Kolína. Navrhoval také památníky pro vojenské i civilní oběti války.

Gerhard Marcks zemřel 13. listopadu 1981 v Burgbrohlu ve spolkové zemi Porýní-Falc.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gerhard Marcks na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gerhard Marcks na Wikimedia Commons
• Gerhard Marcks Collection at Luther College