Georgios Gemistos Pléthón

Ve zralém věku, který prožil Gemistos v Mystře na dvoře peloponéského despoty Theodóra II., se začal zabývat myšlenkami na novou organizaci řecké společnosti v duchu Platóna a starého helénství.

Své návrhy předložil ve dvou memorandech, jedno adresováno císaři Manuelu II. a druhé despotovi Theodórovi. Plethon v duchu čistého helénství nespojuje Konstantinopol s ideou Říma, ale se starou peloponéskou kolonií Byzantion. Rozvádí zde na základě sociologických úvah návrhy na ekonomickou reformu. Zdůrazňuje, že Peloponés je zemědělská krajina, ostře kritizuje tvrdé vybírání daní a odvody mužů k vojenské službě a ukazuje, jak tyto zásahy snižují zemědělskou produktivitu, která je pro společnost stejně tak významná, jako zajištění obrany. Doporučuje regulaci dovozu i vývozu a zavedení cel. Stejně jako Platón se i Plethon staví do role filozofa, který radí svému vladaři.

V prvních třech odstavcích spisu De differentiis Plethon porovnává Aristotelovo a Platónovo pojetí Boha. Platónův Bůh je nejvyšším panovníkem, stvořitelem všech druhů substancí, a tím pádem stvořitelem veškerého univerza. Na druhou stranu Aristoteles nikdy nenazývá Boha stvořitelem čehokoliv, ale pouze hybnou silou vesmíru.

Podle Plethona je Bohem Zeus tvůrce a všemocný vládce, který je sám v sobě, chovaje ve svém nitru sjednoceně a nedělitelně, co poté zvlášť ze sebe vypouští, čině tak své dílo něčím plně jednotným a celistvým, a rovněž, jak je jen možné, úplným a nejlepším... . Druhým v jeho hierarchii je Poseidón, nejstarší Diův syn, zrozený bez matky, který získal právo rodit a tvořit. Héra představuje hmotu, v jejímž lůně věci získávají bytí. Gemistos nepovažuje hmotu za nižší stupeň bytí. Nejstarším bohem, sídlícím na Olympu, je Helios, pán nebe a zdroj smrtelnosti na zemi. Bohové jsou zodpovědní za dobro a život bez zla, vedou životy všech k životu božímu. Plethon popisuje vesmír jako dokonalý, mimo prostor a čas, věčný, bez konce. Člověk je pro něj spojovacím článkem, stmelujícím vesmír v jedno, má nesmrtelnou duši kvůli harmonii vesmíru, lidé jsou svou přirozeností blízcí bohům.

Zatímco Řekové a Římané kladli podle Plethona Platóna nad Aristotela, měli bychom být nyní na Západě moudřejší než naši předkové. Nevšimli si, že Aristoteles tvrdil tak pošetilou věc, jakou je smrtelnost duše. V programovém úvodu tohoto spisu ohlásil úmysl podniknout po vzoru církevních otců obranu Platóna a sesadit z trůnu v západní teologii přeceňovaného Aristotela. Do centra jeho kritiky se dostane zjištění, že Aristoteles nezastával v základních axiomech žádné jasné předpoklady. V první kapitole se dočteme, že Aristoteles učil o Bohu pouze jako o konečné příčině pohybu. Kritika se týká též určení lidského nous, o němž v Metafyzice (XII.3.1070 a24-27) tvrdí, že je nepomíjející, přičemž v Etice Nikomachově se této myšlenky vzdává. Kritizuje i zdůrazňování přednosti první substance vůči obecnému a Aristotelovu kritiku platónského učení o idejích. Následkem odmítnutí idejí zůstane Aristotelovi samotné učení o věčném pohybu, které odporuje křesťanství.

Tento spis obsahuje Plethonovo pojetí bohů a postavení člověka ve vesmíru. Bohové, sídlící na Olympu, nemají rysy křesťanského Boha. (viz Plethonovo pojetí Boha a člověka).

Z knihy, jež byla nalezena po Plethonově smrti, se zachovaly jen malé zlomky, neboť byla na příkaz patriarchy Gennadia spálena na hranici jako kniha kacířská. Úvodní věta vystihuje dosti přesně, o čem vlastně dílo je: Toto je kniha o zákonech a nejlepší ústavě i o tom, jak mají lidé smýšlet, jak mají žít v soukromém i veřejném životě, aby prožili v souladu s lidskými možnostmi svůj život co nejlépe a co nejšťastněji.

Plethon se zabýval teologickým systémem, založeným na novoplatónském učení o idejích, jež označoval jmény dávných řeckých božstev. Právě tato kniha obsahuje Plethonovu Teologii podle Zoroastra a Platóna. Pojednává o jednotlivých božstvech, která uvedla ve známost filozofie, nevykládá jejich původní řecká jména podle rozmanitých a často protikladných názorů básníků, ale znovu je spojuje s filozofií. Dále obsahuje Etiku podle stoiků, latinskou Ústavu, platónské nauky o státě, poučení o dobře uspořádaných obřadech aj. Kniha se dotýká i základů logiky, řeckých starožitností a trochu i zdravého způsobu života.