George Hendrik Breitner

George Hendrik Breitner se narodil v nizozemském Rotterdamu.[1] V letech 1876–1880 navštěvoval Akademii umění v Haagu, kde byl při různých příležitostech odměněn jeho mimořádný talent. Od října 1878 do dubna 1879 působil jako učitel umění na Leidenské akademii Ars Aemula Naturae. V roce 1880 byl kvůli zneužití vyloučen z Akademie umění v Haagu, protože poškodil správní radu. Ve stejném roce žil u krajináře Willema Marise u Loosduinenu a byl přijat za člena Pulchri Studio, významné umělecké společnosti v Haagu. Později se distancoval od haagské školy a dnes je obecně považován za amsterdamského impresionistu.

V letech 1880–1881 pracoval na slavném Panorama Mesdag společně s Hendrikem Mesdagem, S. Mesdag-van Houtenem, Theophile de Bockem a Barendem Blommersem. V roce 1882 se setkal a spolupracoval s Vincentem van Goghem, s nímž často chodil skicovat do chudších oblastí Haagu. Breitner upřednostňoval modely dělnické třídy: dělníky, sluhy a lidi z okresů nižší třídy. Zájem o množství obyčejných lidí, který v té době pociťovalo mnoho umělců, živilo sociální svědomí francouzských spisovatelů, jako byl Émile Zola.

Byl spojován s nizozemskou literární skupinou známou jako Tachtigers (anglický překlad: „Eighty-ers“). Jednalo se o skupinu, která prosazovala impresionismus a naturalismus proti romantismu a ovlivňovala další malíře, jako jsou Isaac Israëls, Willem Witsen a básníky jako Willem Kloos.

Meisje in de witte kimono (1894), Rijksmuseum, Amsterdam

V roce 1886 vstoupil na amsterdamskou Rijksakademie, ale brzy vyšlo najevo, že Breitner byl daleko za úrovní nabízeného vzdělání.

Gezicht op de Dam in Amsterdam, asi 1895), akvarel, 40 x 51 cm, Rijksmuseum, Amsterdam

Breitner se považoval za malíře lidí „le peintre du peuple“. Byl malířem pohledů na město par excellence: dřevěné základové pilíře u přístavu, demoliční práce a staveniště ve starém centru, koněspřežky, nebo kanály v dešti. Nervózními tahy štětcem zachytil dynamický pouliční život. V roce 1890 byly dostupné fotografické kamery a Breitner měl k uspokojení svých ambicí mnohem lepší nástroj. Začal se velmi zajímat o zachycení pohybu a osvětlení ve městě a stal se v tom mistrem. Není vyloučeno, že Breitnerova preference za oblačných povětrnostních podmínek a našedlá a nahnědlá paleta vyplynula z určitých omezení fotografického materiálu.

Breitner také maloval ženské akty, ale stejně jako Rembrandt byl kritizován, protože jeho akty byly namalovány příliš realisticky a neodpovídaly společeenskému ideálu krásy. Ve své době byly Breitnerovy obrazy obdivovány umělci a milovníky umění, nizozemští kritici umění však často opovrhovali jejich surovou a realistickou povahou.

Ležící žena, olej na plátně (asi 1888), Stedelijk Museum, Amsterdam

Na přelomu století byl Breitner slavným malířem v Nizozemsku, o čemž svědčí velmi úspěšná retrospektivní výstava v Arti et Amicitiae v Amsterdamu (1901). Breitner v posledních desetiletích svého života často cestoval, mimo jiné navštěvoval Paříž, Londýn a Berlín a dále fotografoval. V roce 1909 odcestoval do Spojených států jako člen poroty na mezinárodní výstavu Carnegie v Pittsburghu.

Ačkoli Breitner brzy vystavoval také v zahraničí, jeho sláva nikdy nepřekročila hranice Nizozemska. V té době byl zahraniční zájem spíše o neoficiální a malebná díla; typická „holandskost“ haagské školy. Postupem času kritici ztratili o Breitnera zájem. Mladá generace považovala impresionismus za příliš povrchní. Usilovali o vyvýšenější a duchovnější formu umění, ale Breitner se těmito novými uměleckými trendy nenechal ovlivnit. Kolem let 1905–1910 vzkvétal pointilismus, jak jej praktikovali Jan Sluyters, Piet Mondrian nebo Leo Gestel. V letech 1911 až 1914 do Nizozemska postupně přicházely všechny nejnovější umělecké směry, včetně kubismu, futurismu a expresionismu. Breitnerova role současného historického malíře byla ukončena.

Breitner měl jen dva žáky, Kees Maks (1876–1967) a Marii Henrietu Mackenzie (1878–1961).

Zemřel 5. června 1923 v nizozemském Amsterdamu.

Breitner a van Gogh

Ulice v Haagu (?), Rijksmuseum, Amsterdam (SK-A-3547).[2]

Náčrt lidí na ulici, Rijksmuseum, Amsterdam.[3]

Distribuce polévky (1882), akvarel, Stedelijk Museum, Amsterdam.[4]

V prvních měsících roku 1882 přišel Breitner do kontaktu s Vincentem van Goghem. Zdá se, že mu Van Gogha představil jeho bratr Theo a dvojice společně načrtávala dělnické čtvrti v Haagu. Breitner k tomu měl motivaci, protože se považoval za malíře obyčejného lidu. Van Gogh byl zpočátku v každém případě více zaměřen na nábor modelů.[5] Je pravděpodobné, že Breitner představil van Goghovi romány Émila Zoly a základy sociálního realismu.

Breitner byl hospitalizován v dubnu. Van Gogh ho navštívil v nemocnici, ale Breitner návštěvu neopětoval, když byl o dva měsíce později hospitalizován samotný van Gogh, a znovu se setkali až v červenci následujícího roku, kdy byl van Gogh na pokraji opuštění v Haagu a Breitner trávil více času v Rotterdamu než v Haagu. V té době van Gogh poskytl Theovi méně než lichotivou zprávu o Breitnerových obrazech jako o plesnivých tapetách, ačkoli říkal, že si nakonec myslí, že to bude v pořádku.[6] Z jeho strany neexistují důkazy o tom, že by Breitner viděl v díle van Gogha něco pozoruhodného. Později si vzpomněl, že skicování s van Goghem bylo problematické, protože zatímco Breitner nenápadně načrtávall poznámkový blok, van Gogh byl naložen aparaturou a přitahoval nepřátelskou pozornost.[7]

Dva roky po van Goghově smrti Breitner napsal, že se mu van Goghovy obrazy nelíbí: „Nemohu si pomoci, ale zdá se mi to jako umění pro Eskymáky, nemohu si to užít. Upřímně mi to připadá hrubé a nechutné, bez jakéhokoli rozdílu, a co víc, všechno to ukradl Milletovi a dalším. “[8]

Oudezijds Achterburgwal, Amsterdam (1890–1900), fotografie, 30 x 35 cm, Rijksmuseum, Amsterdam

Breitner představoval v Nizozemsku sociální realismus, který vytvořil inspirační vlny podobné těm Courbetovým a Manetovým ve Francii. V jeho raných létech hrál vlivnou roli A. P. van Stolk, který se zajímal o umění. Finančně mladého malíře podporoval v letech 1877 až 1883, ale jeho konzervativní vkus se neshodoval s Breitnerovým zvláštním stylem.

Objev velké sbírky fotografických tisků a negativů v roce 1996 jasně ukázal, že Breitner byl také talentovaným fotografem pouličního života ve městě. Někdy vytvářel různé záběry stejného tématu, z různých perspektiv nebo za různých povětrnostních podmínek. Fotografie někdy tvořily okamžitý podklad pro konkrétní obraz, například pro Dívku v červeném kimonu. Při jiných příležitostech Breitner využíval fotografii k obecnému použití, k zachycení atmosféry, světelného efektu nebo počasí ve městě v určitém okamžiku.

Rokin s Nieuwezijdskapel, Amsterdam, asi 1904, olej na plátně

Dívka v červeném kimonu při prodeji Christie's Amsterdam v říjnu 2003 dosáhla částky 582 450 EUR. Kupujícím byl Robert Noortman.[9][10] Modelem pro obraz byl Geesje Kwak, předmět série sedmi obrazů a studií Breitnera o dívce oblečené v červeném nebo bílém kimonu, ležící na posteli nebo stojící před zrcadlem. Obraz je považován za vrcholný bod nizozemského japonismu.

V dubnu 2005 se dílo Rokin s Nieuwezijdskapel v Amsterdamu prodal v aukci Christie's v Amsterdamu za 415 200 EUR.[11]

Gezicht op Keizersgracht hoek Reguliersgrach (Elegantní dáma procházející se podél kanálu v Amsterdamu) dosáhla při prodeji v Christie's Amsterdam v říjnu 2007 částku 760 250 EUR. Scéna je v Amsterdamu významným skvostem krásy a paleta je spíše jasnější než Breitnerova norma, i když ve srovnání s jeho francouzskými protějšky je stále tlumená.[12]

Breitner Academie (2016-současnost). Od roku 2016 sídlí v Amsterdamu Akademie výtvarných umění na adrese Overhoeksplein 1–2, vedle filmového muzea EYE Film Institute a Tolhuistuin. Akademie byla přejmenována na Breitner Academie, pojmenovanou podle amsterdamského umělce George Hendrika Breitnera.

Fotografie George Hendrika Breitnera:

• 
  Autoportrét, 1901-1902
• 
  George Breitner a Marius Bauer v londýnském kočáru
• 
  Pohled na náměstí Dam, Amsterdam
• 
  Pohled na nábřeží v Amsterdamu
• 
  Gezicht op de Singel in Amsterdam op een regenachtige dag
• 
  Gezicht op de Teertuinen op het Prinseneiland, Amsterdam
• 
  Gezicht op het Leidseplein in Amsterdam met rijtuigverkeer op een winterse dag
• 
  Gouvernementspakhuizen aan de Brouwersgracht, Amsterdam
• 
  Groepsportret van arbeiders bij de Van Diemenstraat, Amsterdam
• 
  Het ploegen van een veld door paarden
• 
  Hoefsmid aan het werk met een paard
• 
  Kat op een stoel in Breitner's atelier in Amsterdam
• 
  Ležící akt
• 
  Marie Jordan met hond op bed en een theekop in haar handen
• 
  Marie Jordan naakt liggend op een bed
• 
  Portret van een liggend vrouwelijk naakt
• 
  Vrouwelijk naakt voor spiegel
• 
  Trekhond voor een kar met bussen gespannen