Georg Friedrich von Reichenbach

Narodil se 24. srpna 1772 v německém Durlachu.[2] Už při studiích na vojenské škole se dostal k mechanice a dále se v ní zdokonaloval a díky otci např. sestrojil devítipalcový sextant. Jelikož ho vytvořil podle anglického vzoru, získal za pomoci vlivných osobností státní stipendium na dvouletý pobyt v Anglii (1791 – 1793). V Anglii pracoval v železárnách a ve strojírnách, mimo jiné i u Jamese Watta. V hojné míře navštěvoval hvězdárny a observatoře, ale žádné dílny pro výrobu astronomických měřidel a pomůcek. [1] [2]

Před založením Reichenbachovy dílny neexistovala v Bavorsku žádná specializovaná mechanická dílna, která by vyráběla matematické či astronomické přístroje.[3] Proto částečně i na popud saského legačního rady Beigela, mimo jiné vedoucího geodetických prací v Bavorsku a postrádajícího v Mnichově dílnu na měřické pomůcky, odešel Reichenbach do Mnichova. Tam založil dílnu a začal pracovat na výrobě především astronomických měřických přístrojů. Přístroje, které zatím zkonstruoval, byly převzaty z anglických vzorů. Většinu přístrojů zatím vyráběl svépomocí, pouze s konstrukčně složitějšími přístroji mu pomáhal pan Höschell z Augsburku. [1][2]

V roce 1800 byl povolán do armády, kde ve chvílích volna kreslil a snažil se vymyslet dokonalejší konstrukce měřických přístrojů. Po návratu do Mnichova se sešel se svým budoucím pomocníkem hodinářem Josephem Liebherrem, který v té době byl mimo jiné konstruktérem sextantů, a společně sestrojili Teilmachine. Kreis-teilmachine slouží pro přesné vynášení rysek na děleném ocelovém kruhu. Do roku 1804 ještě společné zkonstruovali např. 16 palcový Terrestrischer Kreis a Astronomischer Kreis, pasážník a meridiánový kruh (Mittags-Fernrohr). Jak pasážník tak i meridiánový kruh měří místní poledník měřením na slunce. Rozdíl je v tom, že meridiánový kruh měří vertikální úhel při průchodu poledníkem, kdežto pasážník měří pouze čas průchodu poledníkem. Vertikální kruh u pasážníku je pouze pro nalezení pozorované hvězdy, ne pro měření vertikálního úhlu. Astronomischer Kreis sestrojený Reichenbachem je kolem svého středu pohyblivý a v libovolné poloze může být spojena kovovým čepem. Tak při pohybu zůstane alhidáda v klidu a po dvou vteřinách se může otočit z východní na západní polohu.[1][2]

Reichenbach získával mnoho zakázek na měřické pomůcky od armády a bavorského státu. To bylo dáno tím, že na začátku 19. století skončily napoleonské války a Bavorsko se měnilo v moderní stát, jakým se po revoluci stala Francie. Předpokladem nově formovaného Bavorského státu na základě více než 70 rozdílných teritorií, bylo právě správní, pozemkové, geografické a daňové vytyčení.[3]

Vyměření Bavorska bylo v té době velikým úkolem splnitelným pouze za pomoci spolehlivých přístrojů. Těmto přístrojům bylo nutné zajistit i dostatečný servis, aby je bylo možné v případě potřeby rychle opravit. K tomu potřebovali Reichenbach a Liebherr rozšířit dílnu. Jelikož jim finanční prostředky nestačily k uspokojivému rozšíření dílny, spojili se s obchodníkem Josephem Utzschneiderem, který tento potřebný kapitál měl, a který se stal vedoucím obchodního oddělení. Tímto spojením vznikl v roce 1804 Matematicko-mechanický institut. Reichenbach měl tedy na starost konstrukce a finální dokončení výrobků, Liebherr byl výrobním mistrem.[1][2][3]

V rámci zaměřování Bavorska dostal institut za úkol vyvinout potřebné geodetické a astronomické přístroje. Především šlo o teodolity schopné zaměřit geodetické základy v podobě trigonometrické sítě. Přístroje pro bavorské měření musely být dostatečně přesné a schopné provést vícenásobná měření. Dále musely být spolehlivé a lehké na přepravu. Tím, že Reichenbach dokázal tyto kritéria splňovat, docházelo k realizování zakázek i ze zahraničí. Počet zakázek se zvyšoval a zájem o Reichenbachovy stroje rostl. Proto se Reichenbach spojil i se švýcarským optikem Guinandem.[1][2][3] V první polovině 19. století se Reichenbachovy teodolity rozšířily po celé Evropě. Například na našem území se tyto teodolity používaly především pro měření úhlů číselné triangulace pro geodetické základy Stabilního katastru. [4]

V roce 1814 se Reichenbach se svými společníky rozešel a založil s Lebrechtem Traugottem Ertelem v Mnichově nový závod Reichenbach-Ertel. Roku 1818, na výzvu ředitele vídeňské polytechniky Prechtla, zřídil Reichenbach spolu s Ertelem na vídeňské polytechnice mechanicko-astronomické dílny. Při své práci Reichenbach sbíral zkušenosti po celé Evropě. Při svých cestách navštívil Vídeň, Francii i Anglii. Jak se jeho firma rozšiřovala, přístroje už vlastníma rukama nevyráběl, ale „jen“ dohlížel na jejich výrobu. V roce 1821 předal Reichenbach svou mechanickou dílnu Ertelovi a sám odešel do státních služeb.

Georg Reichenbach zemřel 21. května 1826 jako člen Akademie mnichovské a pařížské.[1][2]

Z Reichenbachových přístrojů stojí v popředí ty přenosné, které různě reformoval a vylepšoval. Mezi tyto přístroje například patří:

1. Terestrický kruh (Terrestrische Kreis), později horizontální nebo azimutální kruh nebo teodolit.
2. Astronomický kruh (Astronomische Kreis), později vertikální kruh s pevnou trojnožkou.
3. Astronomický teodolit, který je kombinací 1. a 2.
4. Bordův kruh
5. Univerzální přístroj

Georg Reichenbach vnesl do konstrukce teodolitů mnoho nových a na svoji dobu revolučních prvků. Například v roce 1813 dle jeho návrhu byl bratry Liebherrovými sestrojen pro královskou katastrální komisi nitkový dálkoměr.[5] Reichenbach dokázal díky využití speciálních materiálů a nových konstrukčních řešení, snižovat hmotnost geodetických přístrojů bez snížení přesnosti. To na to jeho dobu bylo revoluční, proto Reichenbach získával mnoho státních zakázek i mimo Bavorský stát. Jeho teodolity se rozšířily po celé Evropě a byly používány při budování geodetických základů

Většina teodolitů vyrobených Reichenbachem, s výjimkou těch prvních, byla repetiční.

Reichenbachovy konstrukce mají několik vynikajících vlastností. Podařilo se mu až o polovinu snížit velikosti vodorovných a svislých kruhů a tím i zmenšit celkovou velikost přístrojů. To všechno bez nutnosti snížit přesnost přístrojů. Tím Reichenbach zvýšil i odolnost přístrojů především proti strhávání pohyblivých částí. Snížení celkové hmotnosti usnadnilo i manipulaci s přístroji. [2] Reichenbach mimo jiné stojí i za zdokonalením konstrukčního uspořádání točných os teodolitu. Jedná se o německou neboli reichenbachovu soustavu. Při tomto uspořádání se alhidádový čep otáčí v limbovém pouzdře a to se pohybuje ve válci trojnožky. Německé uspořádání točných os je nejčastěji využívaným uspořádáním u teodolitů, protože snižuje náchylnost na strhávání pohyblivých částí.[6]

Slabinou Reichenbachových konstrukcí je připevnění ocelových kruhů tenkými kužely v kovových pouzdrech někdy kuželového nebo válcového tvaru nebo v některém případě dvěma kužely. To má za následek velké tření mezi pohyblivými a pevnými částmi. V případě užití dvou kuželů je pro bezproblémový pohyb stroje při měření kvůli teplotní rozpínavosti kovů důležitá teplota vzduchu (Tuto závadu se snažil řešit s Gaussem) [2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg Friedrich Reichenbach na Wikimedia Commons
• expozice astronomie v NTM