Richard Thompson (hudebník)

Richard John Thompson se narodil v Notting Hillu v západním Londýně dne 3. dubna 1949. Jeho matka Joan (za svobodna Rawlins; * 1920) pocházela z Notting Hillu. Za o rok staršího Johna Thompsona († 1992[2]), který pocházel ze Skotska, se provdala v roce 1943. Jeho otec v té době pracoval jako seržant instruktor u armády, později se stal policistou a dlouhou dobu pracoval pro Scotland Yard. Jejich prvním potomkem byla dcera Pamela („Perri“).[3] Hudba měla v jeho rodině (z otcovy strany) tradici. Tři strýcové jeho otce hráli na přelomu dvacátých a třicátých let v taneční kapele, zatímco John Thompson později hrál na kytaru v policejní skupině.[4] Když bylo Richardovi přibližně sedm let, rodina se přestěhovala do oblasti Dartmouth Park Hill v severním Londýně, konkrétně do bloku určeného pro rodiny policistů.[5] Richard se od mládí zajímal o americký rokenrol, s nímž se seznamoval prostřednictvím sbírky desek své sestry.[6]

Na kytaru začal hrát přibližně v deseti letech a jeho prvním učitelem byl jeden z přítelů jeho sestry.[7] Thompsonovým prvním kytarovým vzorem byl Američan James Burton. Když mu bylo kolem dvanácti, studoval klasickou kytaru, avšak po čase studia zanechal.[8] V té době zároveň dostal svou první elektrickou kytaru značky Höfner. Tehdy se stal členem instrumentální kapely, která hrála coververze například od The Shadows či Duana Eddyho.[9] Na základní škole byl zdatným studentem, jako vášnivý čtenář vynikal zejména v angličtině, a díky tomu si mohl vybrat jakoukoliv střední školu. Volba padla na William Ellis School v Highgate na severu Londýna.[10] Zde se spřátelil s Hughem Cornwellem,[p 1] kterého naučil hrát na baskytaru a dal s ním dohromady kapelu.[11] Kapela, která hrála výhradně coververze, se později rozpadla a Thompson začal psát vlastní písně.[12]

V roce 1967 založil Thompson spolu se kytaristou Simonem Nicolem, baskytaristou Ashleyem Hutchingsem a bubeníkem Shaunem Fraterem skupinu Fairport Convention. Po prvním koncertu kapelu opustil bubeník, přičemž novým členem se stal Martin Lamble. Zpočátku i tato kapela hrála coververze.[13] Vzhledem k tomu, že ani jeden z členů nebyl příliš zdatným zpěvákem, začala kapela hledat dalšího člena. Tím se nakonec stala zpěvačka Judy Dyble.[14] Zanedlouho do skupiny přibyl šestý člen, zpěvák Iain Matthews.[15] Jednou kapelu viděl hrát producent Joe Boyd, který uvedl, že jej nezaujala ani zpěvačka, ani kapela, ani hudba, kterou hráli, ale pouze Richard Thompson.[16] Přesto nakonec jeho společnost Witchseason Productions s kapelou podepsala smlouvu o zastupování. Ještě před koncem roku 1967 skupina nahrála své první album s Boydem jako producentem. Vydání však muselo být odloženo do chvíle, než Boyd najde to pravé vydavatelství.[17] Tím se nakonec stala společnost Polydor Records, která album v červnu roku 1968 pod názvem Fairport Convention vydala.[18] Deska obsahuje jak autorské písně, tak i několik coververzí – například od Emitta Rhodese či Joni Mitchell.[19]

V následujících třech letech kapela prošla několika dalšími personálními změnami, například na pozici zpěvačky přišla Sandy Denny a bubeníka Lamblea, který v devatenácti letech zemřel při autonehodě, vystřídal Dave Mattacks. Při stejné nehodě zahynula také Jeannie Franklyn, Thompsonova tehdejší přítelkyně. V dodávce byli i zbylí členové kapely včetně Thompsona, avšak ti vyvázli s menšími zraněními.[20] Kapela s Thompsonem v sestavě vydala další čtyři alba – What We Did on Our Holidays, Unhalfbricking, Liege & Lief (všechna 1969) a Full House (1970). Vedle autorských písní na ně kapela často nahrávala tradicionály či coververze. Kromě Evropy kapela postupem času začala jezdit koncertovat také do Spojených států amerických.[21] Hraní ve Fairport Convention však pro Thompsona začalo být příliš omezující. Uvedl například, že jeho písně nebyly vhodné pro tuto kapelu. Svůj odchod kapele oznámil po jednom koncertu v lednu 1971.[22]

Již v dobách Fairport Convention hrál Thompson coby studiový hudebník na několika albech, včetně nahrávek Nicka Drakea, Ala Stewarta, Mika Herona či Iaina Matthewse.[23][p 2] Na přelomu let 1971 a 1972 se Thompson účastnil nahrávání alba Rock On jednorázového uskupení s názvem The Bunch, v němž se mimo jiné sešel s některými členy Fairport Convention. Jednou z členek byla také zpěvačka Linda Peters.[p 3] Ještě v roce 1972 vydal spolu s několika dalšími hudebníky, včetně Ashleyho Hutchingse a Davida Mattackse, desku Morris On.[26] V dubnu 1972 Thompson vydal své první sólové album Henry the Human Fly, na němž jej, kromě několika členů Fairport Convention, doprovázela také Linda Peters. Thompson v pozdějších letech o desce hovořil negativně, zejména kvůli špatné kvalitě svého hlasu.[27] Ani hudebním kritikům se deska příliš nezamlouvala a i prodejnost byla velmi malá.[28]

Dne 30. října 1972 se Thompson oženil s Lindou Peters.[29] Jelikož se Thompson kvůli negativnímu přijetí svého sólového debutu bál amerického turné, začal spolu s Lindou vystupovat po britských folkových klubech.[30] V květnu 1973 spolu nahráli desku I Want to See the Bright Lights Tonight, na níž se střídají v hlavním zpěvu. Společnost Island Records však byla zklamaná neúspěchem alba Henry the Human Fly a nové album tedy vyšlo až téměř po roce, v dubnu 1974.[31] Přestože odezva kritiků nebyla příliš pozitivní, byla mnohem lepší než v případě Thompsonova předchozího alba.[32]

V roce 1974 hrál na albu Fear velšského hudebníka a skladatele Johna Calea. Znovu s ním spolupracoval v roce 1991, kdy vystupovali v televizním pořadu Night Music s coververzí písně „Heartbreak Hotel“ od Elvise Presleyho.[33]

Koncem osmdesátých let působil v experimentálním projektu French Frith Kaiser Thompson.

Jeho dvě děti, Teddy a Kamila, se rovněž věnují hudbě. Spolu s několika dalšími členy své rodiny nahrál roku 2014 album Family.[34][35]

Přestože hlavním a při koncertech téměř výhradním nástrojem Richarda Thompsona je kytara, občas hrál též na mandolínu. Na svých studiových albech často hrál i na další nástroje, včetně dulcimeru, akordeonu, baskytary, banja, niněry, irské píšťalky a různých klávesových nástrojů (například harmonium a varhany). Nejčastěji hraje na kytaru Fender Stratocaster.

Studiová alba

• Henry the Human Fly (1972)
• I Want to See the Bright Lights Tonight (1974) – s Lindou Thompson
• Hokey Pokey (1975) – s Lindou Thompson
• Pour Down Like Silver (1975) – s Lindou Thompson
• First Light (1978) – s Lindou Thompson
• Sunnyvista (1979) – s Lindou Thompson
• Strict Tempo! (1981)
• Shoot Out the Lights (1982) – s Lindou Thompson
• Hand of Kindness (1983)
• Across a Crowded Room (1985)
• Daring Adventures (1986)
• Amnesia (1988)
• Rumor and Sigh (1991)
• Mirror Blue (1994)
• You? Me? Us? (1996)
• Industry (1997) – s Dannym Thompsonem
• Mock Tudor (1999)
• The Old Kit Bag (2003)
• Front Parlour Ballads (2005)
• Sweet Warrior (2007)
• Cabaret of Souls (2012)
• Electric (2013)
• Acoustic Classics (2014)[p 4]
• Still (2015)
• Acoustic Classics II (2017)[p 4]
• Acoustic Rarities (2017)[p 4]
• 13 Rivers (2018)