Gaspar Núñez de Arce
Gaspar Núñez de Arce (4. srpna 1834 – 9. června 1903) byl španělský básník a politik.
Gaspar Núñez de Arce | |
---|---|
Narození | 4. srpna 1832 Valladolid |
Úmrtí | 9. června 1903 (ve věku 70 let) Madrid |
Místo pohřbení | Hřbitov svatého Justa (40°24′7″ s. š., 3°43′44″ z. d.) |
Povolání | básník, spisovatel, politik a novinář |
Ocenění | velkokříž Řádu Alfonse XII. (1902) Hijo Adoptivo de Toledo |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Vystudoval v Toledu filosofii, na studiích psal příležitostné básně a málo úspěšné divadelní hry. Od roku 1865 byl poslancem, velmi rychle získal maximálně konzervativní názory, byl monarchistou a podporovatelem bourbonské dynastie.
Dílo
V roce 1875 napsal své nejslavnější literární dílo dílo, sbírku velmi majestátních politických básní vynikajících bombastickým stylem, Výkřiky boje (Gritos del combate). Tyto básně ovlivnila revoluce v roce 1868, která otřásla jeho smýšlením a vyvolala v něm pochyby a nejistotu ohledně dalšího vývoje. Jeho básně vynikají spojením nových (byť převážně politických a příležitostných) prvků a klasického způsobu zpracování.
K dalším jeho dílům patří básnické skladby:
- Ultima lamentacion de Lord Byron (1879)
- La selva oscura (1879)
- El vértigo (1879)
- El ateo (1880)
- La vision de Fray Martin (1880)
- La pesca (1884)
- Maruja (1886)
- Poemas cortas (1895])
Méně úspěšná byla jeho dramata, např. El haz de teńa.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaspar Núñez de Arce na Wikimedia Commons