Garrincha

Pocházel z chudé venkovské rodiny a k profesionálnímu fotbalu se dostal až jako dvacetiletý. Prosadil se navzdory vážnému zdravotnímu postižení: jeho pravá noha byla o osm centimetrů kratší než levá.[8] V dětství špatně chodil, pravou nohu měl o šest centimetrů kratší a kulhal. S otcovou pomocí, který mu vyrobil jednoduchou tříkolku, denně trénoval a jeho stav se postupně zlepšoval. Začal hrát fotbal s kamarády, nakláněl se přitom na levou nohu a slabší pravou kontroloval míč. V osmnácti letech už byl nejlepším fotbalistou v Pau Grande. Do školy nechodil, od deseti let pracoval v továrně. Číst a psát se naučil až když se proslavil jako fotbalista. [9]

Většinu své kariéry prožil v brazilském klubu Botafogo de Futebol e Regatas. Od roku 1953 v něm sehrál 581 ligových zápasů, ve kterých vstřelil 232 branek. V roce 1966 přestoupil do SC Corinthians Paulista, později působil v klubech Atlético Junior de Barranquilla (Kolumbie), Clube de Regatas do Flamengo a Olaria AC.

Jeho silnou zbraní byl driblink: dokázal protihráče obejít i z klidové pozice, zkušení obránci od něho běžně dostávali „jesle“.[10] Jako pravý křídelní útočník se proslavil fintou tělem a bleskovou kličkou na pravou stranu, která vstoupila do fotbalové historie jako Garrinchova klička. Jeho lehké načechrané centrové přihrávky od brankové čáry novináři nazvali padajícími listy. [9] Je také prvním fotbalistou, o kterém je známo, že kvůli zranění soupeřova hráče přerušil útočnou akci a kopl míč do zázemí — toto dnes už tradiční gesto fair play předvedl v roce 1960 v ligovém utkání proti Fluminense FC a bývá označováno jeho jménem.[11]

Po zranění v roce 1965 a operaci kolene se už nikdy nedostal do vrcholné formy. Na MS 1966 zaznamenal v zápase s Maďarskem svoji jedinou reprezentační porážku a už se do národního týmu nevrátil. Kariéru ukončil v roce 1973. Dne 19. prosince 1973 mu byl na rozloučenou uspořádán mezinárodní zápas mezi týmem FIFA World a Brazílií na stadionu Maracaná. [9]

Jeho přezdívka Garrincha znamená v překladu "střízlík" či "malý ptáček" (Troglodytes musculus neboli střízlík zahradní), získal ji pro svou drobnou postavu. V Brazílii je znám také jako Mané Garrincha (Mané od Manuel), v hlavním městě Brasílii je dokonce takto pojmenován stadion: Estádio Nacional Mané Garrincha.

Byl znám svým bouřlivým soukromým životem: oženil se v devatenácti letech se svou první láskou Nair, se kterou měl osm dcer. Měl několik dalších vztahů. Údajně měl nejméně čtrnáct dětí.[12] V roce 1966 vzbudilo mediální ohlas jeho manželství s přední zpěvačkou samby Elzou Soaresovou. Ztratil tím hodně svých fanoušků v rodné Brazílii. [9]

Po skončení kariéry se těžce vyrovnával se ztrátou popularity. Hledal v útěchu v alkoholu, v posledních letech života chátral fyzicky, byl několikrát hospitalizován. Závislost na alkoholu, která byla v jeho rodině dědičná, vedla k jeho předčasnému úmrtí na cirhózu.[13]

O jeho popularitě v Brazílii svědčí fakt, že na mezinárodním stadiónu Estádio do Maracanã je šatna domácích pojmenována po Garrinchovi a šatna hostů po Pelém.[14]