Gargantuavis

Gargantuavis; Stratigrafický výskyt: Svrchní křída (asi před 70 mil. let)
	Pánevní kost pravěkého ptáka rodu Gargantuavis
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Řád	Ornithuromorpha;
Čeleď	Gargantuaviidae;
Rod	Gargantuavis;
Binomické jméno
	Gargantuavis philoinos; Buffetaut & Le Loeuff, 1998
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gargantuavis ("gargantuanský/obří pták") byl velký nelétavý pták, žijící v období svrchní křídy (asi před 70 miliony let) na území dnešní jižní Francie a nejspíš i Rumunska. Dosahoval zřejmě hmotnosti kolem 190 kilogramů.[1][2] Jeho objev byl překvapením, protože se dlouho nepředpokládalo, že by v době dinosaurů mohli žít velcí suchozemští ptáci. Je možné, že Gargantuavis byl ekologickou obdobou dnešních nelétavých běžců (pštrosů, emu, kasuárů apod.).

Objev a popis

Jediným známým druhem je G. philoinos, popsaný francouzskými paleontology v roce 1998. Byl popsán na základě pouhých čtyř kostí – synsakra (srostlé obratle nad kyčlemi), částí kyčelní kosti a části stehenní kosti. Další synsakrum, které snad mohlo také patřit tomuto druhu, bylo popsáno roku 1995. V roce 2019 byla stanovena nová čeleď bazálních ornituromorfů Gargantuaviidae. Nový výzkum fosilií z Rumunska ukázal, že Gargantuavis mohl být ve skutečnosti velmi primitivním zástupcem kladu Avialae, příbuzným druhu Elopteryx nopcsai a dokonce i teropodovi druhu Balaur bondoc.[3] Autoři původní studie však s tímto závěrem nesouhlasí.[4]

Podobné fosilie, patřící patrně rovněž rodu Gargantuavis, známe například také z území Španělska.[5]

Odkazy

Reference

Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329
Gerald Mayr, Vlad Codrea, Alexandru Solomon, Marian Bordeianu & Thierry Smith (2019). A well-preserved pelvis from the Maastrichtian of Romania suggests that the enigmatic Gargantuavis is neither an ornithurine bird nor an insular endemic. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2019.104271
Gerald Mayr, Vlad Codrea, Alexandru Solomon, Marian Bordeianu & Thierry Smith (2020). Reply to comments on “A well-preserved pelvis from the Maastrichtian of Romania suggests that the enigmatic Gargantuavis is neither an ornithurine bird nor an insular endemic”. Cretaceous Research. 104465. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104465
Erik Isasmendi, Angelica Torices, José Ignacio Canudo, Philip J. Currie & Xabier Pereda-Suberbiola (2022). Upper Cretaceous European theropod palaeobiodiversity, palaeobiogeography and the intra-Maastrichtian faunal turnover: new contributions from the Iberian fossil site of Laño. Papers in Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1419

Literatura

Buffetaut, E. & Le Loeuff, J. (1998). "A new giant ground Bird from the Upper Cretaceous of southern France." Journal of the Geological Society, 155: 1-4.
Buffetaut, E., Le Loeuff, J., Mechin, and Mechin-Salessy, (1995). "A large French Cretaceous bird." Nature, 377: 110.
Eric Buffetaut and Delphine Angst (2016). The giant flightless bird Gargantuavis philoinos from the Late Cretaceous of southwestern Europe: A review. In: Khosla, A. and Lucas, S.G., eds. Cretaceous Period: Biotic Diversity and Biogeography. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 71: 45-50. (http://econtent.unm.edu/cdm/compoundobject/collection/bulletins/id/6146/rec/77)
Eric Buffetaut and Delphine Angst (2019). A femur of the Late Cretaceous giant bird Gargantuavis from Cruzy (southern France) and its systematic implications. Palaeovertebrata 42(1)-e3. doi: 10.18563/pv.42.1.e3
Eric Buffetaut & Delphine Angst (2020). Gargantuavis is an insular basal ornithurine: a comment on Mayr et al., 2020, 'A well-preserved pelvis from the Maastrichtian of Romania suggests that the enigmatic Gargantuavis is neither an ornithurine bird nor an insular endemic'. Cretaceous Research. 104438. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104438
Eric Buffetaut, Delphine Angst, Patrick Mechin & Annie Mechin-Sales (2019). A femur of the giant bird Gargantuavis from the Late Cretaceous of Var (south-eastern France). Carnets natures. 6: 47-52.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gargantuavis na Wikimedia Commons
Gargantuavis na webu DinoData (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853

[2] Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329

[3] Gerald Mayr, Vlad Codrea, Alexandru Solomon, Marian Bordeianu & Thierry Smith (2019). A well-preserved pelvis from the Maastrichtian of Romania suggests that the enigmatic Gargantuavis is neither an ornithurine bird nor an insular endemic. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2019.104271

[4] Gerald Mayr, Vlad Codrea, Alexandru Solomon, Marian Bordeianu & Thierry Smith (2020). Reply to comments on “A well-preserved pelvis from the Maastrichtian of Romania suggests that the enigmatic Gargantuavis is neither an ornithurine bird nor an insular endemic”. Cretaceous Research. 104465. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104465

[5] Erik Isasmendi, Angelica Torices, José Ignacio Canudo, Philip J. Currie & Xabier Pereda-Suberbiola (2022). Upper Cretaceous European theropod palaeobiodiversity, palaeobiogeography and the intra-Maastrichtian faunal turnover: new contributions from the Iberian fossil site of Laño. Papers in Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1419