Kan-su

Průměrná nadmořská výška Kan-su je 1000 metrů. Na jihu hraničí s Tibetskou náhorní plošinou a na severovýchodě se sprašovou plošinou středního toku Žluté řeky. Řeka protéká i hlavním městem Lan-čou. Do provincie zasahuje i část pouště Gobi. Jih Kan-su náležel původně k historické tibetské provincie Amdo.

Kan-su v rámci ČLR hraničí s autonomními oblastmi Sin-ťiang na západě, Vnitřním Mongolskem na severu a Ning-sia na severovýchodě. S provinciemi Čching-chaj na jihozápadě, S’-čchuan na jihu a Šen-si na východě. Na severozápadě hraničí s Gobialtajským ajmagem Mongolska.

Provincií vede Hedvábná stezka, která spojovala dřív Čínu a arabské země. Díky horám na jihu a pouštím na severu vedla stezka koridorem Che-si, kudy dnes vedou dálnice a železnice spojující hlavní město Lan-čou a provincii Sin-ťiang.

Sever a střed Kan-su je suchý. Po celé hranici s provincii Čching-chaj se táhne pohoří Čchi-lien, které dosahuje výšky až 5000 metrů. V horách pramení mnoho řek a nachází se zde i nerostné bohatství. Jižně od Lan-čou se rozprostírají travnaté pastviny, na kterých žijí tibetští nomádi. Na hranicích s provincií S’-čchuan se zvedají vysoké hory.

Oblast provincie Kan-su má z historického hlediska důležitou roli při kontaktu Číny s arabskými zeměmi a západním světem. Na Hedvábné stezce probíhaly po staletí důležité obchody, ale i stěhování obyvatel z Číny i z centrální Asie. Ve střední části provincie v blízkosti města Ťia-jü-kuan leží poslední kámen Dlouhé čínské zdi. Na severozápadě provincie se v blízkosti města Tun-chuang nachází historické buddhistické centrum a skalní jeskyně v Mo-kao pocházející z prvního tisíciletí n.l., které jsou zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Během dynastie Čching v oblasti vypuklo Muslimské povstání (1862-77), které se rozšířilo do celé Číny a vyžádalo si několik milionů zabitých muslimů. Na přelomu 20. století, kdy v Číně skončila čchingská dynastie a nastalo období vlády militaristů kontrolovali oblast generálové z rodiny Ma.

V provincii Kan-su žije podle údajů ze sčítání lidu v roce 2000 kolem 25 milionů obyvatel, což znamená jednu z nejřídčeji osídlených čínských provincií (kolem 70 obyvatel na km²). Podle tohoto sčítání patřilo 8,7 % obyvatel k některé z národnostních menšin; mezi nimi nejvýznamnější jsou Chuejové, kteří žijí na území celé provincie v početných komunitách. Dalšími místními národnosti jsou Tibeťané, Mongolové, Kazachové, Mandžuové a Salarové. Jen kolem 24 % obyvatel žije ve městech. V největším městě Lan-čou žije kolem 1,6 milionu obyvatel, všechna ostatní města mají méně než půl milionu obyvatel.

Příprava "Lančou la-mien" nudlí v chuejské restauraci v Kuang-tung

Díky početné populaci čínských muslimů - Chuejů - se v celém Kan-su nachází muslimské restaurace známé po celé Číně. Tradičně nejběžnější jídlo v oblasti jsou "La-mien" (拉面) častěji jako Lan-čou la-mien (兰州拉面).

Lan-čou bylo vždy důležitým dopravním uzlem. Dnes tudy vedou dálnice do Tibetu i Sin-ťiangu. V roce 1962 byla otevřena železniční trať z Lan-čou do Urumči. Skrz Lan-čou taktéž vede železnice do Lhasy.