Gábor Baross

Gábor Baross, celým jménem Gábor Baross János Jusztin, také Gábor Baross de Bellus[1] nebo Gabriel Baroš[2] (6. července 1848 Pružina – 8. května 1892 Budapešť).[3] byl uherský politik, zakladatel moderního uherského obchodu a dopravy. Vynikající ekonomický a dopravní politik doby dualismu. Jeho otcem byl Antal Baross (1819–1894) z Beluše (maďarsky Bellus), okresní soudce, a matkou Mária Teodóra Pongráczová (1825–1916).[3] [4] Středoškolské vzdělání absolvoval na benediktinském gymnáziu v Levicích a Ostřihomi (1861–1865). Po univerzitních letech v Pešti byl župním úředníkem v Trenčíně. V roce 1875 byl jako zástupce okresu Púchov poslancem liberálního parlamentu, od roku 1883 státním tajemníkem pro dopravu, v letech 1886 až 1889 ministrem veřejných prací a dopravy a poté až do své smrti ministrem obchodu. Pro své úspěchy v rozvoji železničního podnikání byl nazýván „ministrem železa“. Za jeho působení byly postaveny mosty přes Dunaj a Tisu. V roce 1875 se stal poslancem uherského parlamentu.

Gábor Baross
Rodné jméno	Gábor Baross János Jusztin
Jiná jména	Gábor Baross de Bellus, Gabriel Baroš
Narození	6. července 1848 Pružina
Úmrtí	8. května 1892 Budapešť
Příčina úmrtí	zimnice
Místo pohřbení	Mauzoleum Gábora Barosse v Iľavě, Klobušicích
Povolání	ministr uherské vlády, poslanec uherského parlamentu
Ocenění	čestný občan Budapešti (1891) Řád železné koruny
Politická strana	Liberální strana (Uhersko)
Choť	Katarína Pongráczová
Příbuzní	Justín Baross, trenčínský podžupan, poslanec uherského sněmu (bratr)
Funkce	poslanec maďarského Národního shromáždění (1875–1892) Minister of Interior of Hungary (březen 1889 – červen 1889) secretary of state
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zavedl epochální reformy ve všech odvětvích jemu svěřených ministerstev, včetně pošt, telegrafů. Významnou měrou přispěl k regulaci Dunaje a k výstavbě průplavů u Železných vrat. Právě při prohlídce tohoto díla tam v březnu 1892 dostal zimnici, na kterou 8. května zemřel. Den jeho pohřbu byl dnem národního smutku. Pohřben je v Mauzoleu Gábora Barosse v Iľavě, Klobušicích.[5]

V Budapešti jej dnes připomíná náměstí (maďarsky tér) pojmenované na jeho počest Baross tér v přední části budapešťského nádraží Keleti. Jeho velká bronzová socha tam byla obnovena 6. prosince 2013 po několika letech velkých prací na nové lince 4 budapešťského metra. V Čatě je po něm pojmenována základní škola.[6]