Funiculì, Funiculà

„Funiculì, Funiculà“ (velmi těžko přeložitelné, česky něco jako Lanovkou) je proslulá neapolská píseň. Složil jí roku 1880 italský skladatel Luigi Denza (1846–1922) na slova novináře a básníka Peppina Turca (1846–1907) u příležitosti otevření první pozemní lanové dráhy (italsky „la funicolare“) na Vesuv dne 6. května téhož roku.

Píseň je napsána v neapolštině, poprvé zazněla v hotelu Quisiana v Castellammare di Stabia a měla obrovský úspěch. Proto byla v tomtéž roce uvedena na festivalu neapolských písní La Festa di Piedigrotta (festival se konal od roku 1839 do roku 1982 a byl znovu obnoven v roce 2007), získala zde první cenu a je považována za píseň, která je na počátku světové proslulosti neapolských písní. Vypráví se v ní o tom, jak snadná je cesta lanovkou na vrchol hory, a zpěvák se v ní obrací ke své dívce s prosbou, aby tam s ním vyjela a vzala si ho za muže.

Šest let poté, co byla píseň složena, se s ní za svého pobytu v Itálii seznámil německý skladatel Richard Strauss. Protože se domníval, že jde o neapolskou lidovou píseň, zakomponoval jí do své symfonické básně Aus Italien (1886, Z Itálie). Denza se pak se Straussem soudil a spor o autorská práva vyhrál, takže Strauss byl nucen Denzovi platit pokaždé, když byla skladba hrána.

Píseň má dodnes ve svém repertoáru mnoho italských tenorů (Mario Lanza, Benjamino Gigli, Luciano Pavarotti a další), nazpíval jí ale například také Muslim Magomajev a Karel Gott.