Grodziec (Ozimek)

V dobách míru po druhé slezské válce pruský král Friedrich II. zdokonaloval svou armádu, podporoval rodící se průmysl i vznik obcí v nově nabytém Slezsku. Pro nově zakládanou osadu českých exulantů bylo vybráno spáleniště v Krašejovském lese, nedaleko vznikající železné hutě Malapane (Ozimek). Na každé straně plánované centrální cesty mělo být 50 zemědělských usedlostí, prostřední parcely byly určeny pro kostel, faru a školu. Písčitá půda lesa se střídala s močály. Osadníci museli vysušit bažiny vykopáním vodního kanálu vedeného středem plánované obce. Po vykopání pařezů písčitá a neúrodná půda připomínala více poušť než pole. Ačkoli bylo českým rodinám nabídnuto 20 tolarů podpory, deset let daňové svobody a další drobná privilegia, obec se zalidňovala pomalu. Zpráva o nové kolonii se dostala do Čech a na Moravu, reakcí Vídně na zesílenou emigraci evangelíků ze země, kde panovala Marie Terezie, byl přípis ze dne 14.10.1752, ve kterém byl zpřísněn trest pro dopadené emigranty a vyhlášena odměna pro úspěšného denuncianta ve výši 24 zlatých.[2] V létě 1752 si 33 českých rodin vylosovalo své parcely a králi byl oznámen vznik české kolonie pojmenované na jeho počest Friedrichův Hradec.[3] V roce 1756 bylo obsazeno 71 míst, 67 hospodářů pocházelo z Čech, dva z Moravy, jeden z Uher a jeden z Polska. Z výnosů sbírek kazatele Václava Blanického byl v roce 1768 postaven kostelík.[4] V roce 1796 bylo v obci sto usedlostí s 468 obyvateli. Po přelidnění „Hradce“ se lidé stěhovali do sousední kolonie (polsky) Mnichus, později pak v roce 1832 založili novou osadu Petrův Hradec. Obyvatele písčitá pole neuživila, přivydělávali si drobným řemeslem nebo pracovali v železárně (Huta Małapanew), jež byla v roce 1754 uvedena do provozu a byla první státní železárnou v Horním Slezsku. V roce 1845 byl v obci evangelický farní kostel, evangelická škola, lihovar, pivovar, lesní správa, 162 dalších domů a žilo zde 1117 osob. V roce 1890 byl postaven nový cihlový evangelický kostel.[5]

V roce 1904 polovina města vyhořela. Obyvatelé škody napravili a v ještě v tomto roce s pomocí Čechů-exulantů ze Sacken založili v blízkosti další českou kolonii Wilhelmshort.[6]

Při plebiscitu v Horním Slezsku v březnu 1921 hlasovalo 1239 obyvatel pro setrvání v Německé říši. Pro připojení k nově vytvořené druhé Polské republice bylo 13 obyvatel. Proto Friedrichův Hradec zůstal součástí Výmarské republiky v Německu. V roce 1939 zde žilo 1810 obyvatel.

V lednu 1945 byl Friedrichův i sousední Petrův Hradec kvůli válce evakuován a celou oblast obsadila Rudá armáda. Když se evakuované české rodiny vrátily, jejich usedlosti byly obsazeny Poláky, již byli vysídleni z území, které na východě připadlo Sovětskému svazu. Obec se dostala pod polskou správu, byla přejmenována na Grodziec a české obyvatelstvo bylo ze svých usedlostí vyhnáno. Většina nalezla útočiště v Německu. Teprve před Vánocemi, dne 17. prosince 1945, byl zbytek bezprizorních potomků českých exulantů repatriován do pohraničí ČSR (Nejdek, Chodov a okolí).[6][7][8]