Fridrich I. Falcký

Byl jedním ze synů Ludvíka III. Falckého a jeho druhé manželky Matyldy, dcery achajského knížete Amadea.

Po smrti staršího bratra Ludvíka se ujal vlády nad Falckým kurfiřtstvím jako regent za svého synovce Filipa, kterého v roce 1451 adoptoval a odmítl se oženit. Prohlásil se za legitimního kurfiřta, čož však odporovalo říšským zákonům, proto císař Fridrich III. odmítl jeho postavení uznat. Císaři se ovšem nepodařilo Fridricha, který byl schopným stratégem a spojil se s Ludvíkem IX. Bavorským, sesadit.

Fridrich byl úspěšný také proti jiným soupeřům, jakými byli Albrecht III. Achilles a Diether von Isenburg, mohučský arcibiskup, a rozšířil své území. Při bitvě u Seckenheimu Fridrich polapil své protivníky markraběte biskupa Jiřího Badenského, Karla I. Bádenského a Oldřicha V. Württemberského.

V roce 1471/72 se Fridrich oženil se svou dlouhodobou milenkou Klárou Tottovou. Byla to prostá občanka a manželství bylo považováno za nerovnorodé.

Fridrich I. Falcký zemřel v prosinci 1476 v Heidelbergu a byl pohřben v místním jezuitském kostele.

Fridrich I. provedl významnou univerzitní reformu, když na teologické fakultě Karlo-Ruprechtovy univerzity směl být nadále vyučován také realismus, což znamenalo velký posun ke svobodě učení. Na právnické fakultě se od té doby také začalo vedle církevního práva vyučovat i právo světské. Fridrichův dvorní rada Andreas Hartmanni byl v letech 1463 až 1495, kdy zemřel, celkem sedmkrát zvolen rektorem (stal se tak až doposud jediným rektorem, kterému se to podařilo).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederick I, Elector Palatine na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fridrich I. Falcký na Wikimedia Commons