Franz Xaver Hauschwitz

Franz Xaver Hauschwitz (psán také, zejména v pozdějších úředních dokumentech, František Haužvic) 19. listopadu 1841 Brandýs nad Labem[1] - 7. srpna 1917, Žižkov, nyní Praha[2]) byl český kapelník a hudební skladatel. Působil v Čechách, Rumunsku a Rusku.

Franz Xaver Hauschwitz
Franz Xaver Haužwicz z Biskupicz
Základní informace
Narození19. listopadu 1841
Brandýs nad Labem, Čechy
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. srpna 1917 (ve věku 75 let)
Žižkov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
PovoláníCarský Ruský vojenský kapelník
Manžel(ka)Elizabeth Teresie Peclinovská z Peclinova
DětiJindřich Haužvic, Mjr. Antonín Haužvic, Josef Haužvic, Marie Haužvicová
RodičeFrantišek a Alžběta Haužvicovi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Franz Xaver se narodil harfeníkovi Františkovi a Alžbětě, rozené Kanturkové, již jako chlapec jevil k hudbě zálibu a se zaujetím sledoval svého otce při hře na varhany. O pár let později již sám ovládal několik hudebních nástrojů a často vypomáhal v kapele svého otce.

Literární vzdělání nabyl na škole piaristů a jakmile naučil se obstojně německy, neboť znalost tohoto jazyka byla vedle hudebního nadání přední podmínkou pro přijetí na hudební konzervatoř v Praze, vstoupil rokem 1858 na tento ústav. Na konzervatoři studoval od roku 1858-1863 a jeho učiteli byli profesor Josef Kail a ředitel J. F. Kittl. Po absolvování konzervatoře prodělal kurz na vojenské hudební škole vedené ředitelem J. Pavlisem. Po skončených studiích byl od roku 1863-1866 členem orchestru Zemského Národního divadla v Praze pod taktovkou ředitele J. St. Maýra. Od roku 1866 až do roku 1879 byl vojenským kapelníkem Rakousko-uherské armády a to u desátého pluku polního dělostřelectva v Praze, pak u čtyřicátého pátého pěšího pluku v Josefově a u čtyřicátého pátého pěšího pluku ve Vídni, přičemž v letech 1869-1876 byl pověřen diplomatickou cestou k organizaci vojenských hudebních sborů v Rumunsku.

V osmdesátých letech odešel Franz Xaver (1880) do Ruska, kde se stal vojenským kapelníkem u osmnáctého pluku jezdeckého, který byl občasně posádkou v různých větších městech ruského Polska. V ruské armádě strávil plných 26 let. Jeho pílí a svědomitostí ve výcviku vojenských hudebníků se podařilo, že vojenská kapela osmnáctého pluku vynikala vysokou uměleckou úrovní, takže byla zvána ku všem významným příležitostem a vojenským slavnostem u carského dvora, který v uznání jeho úspěšné činnosti udělil mu četná vyznamenání a řády. Za svého působení v carské armádě napsal nesčetné množství skladeb, vojenských pochodů, písní a valčíků. Mimo to při každé příležitosti propagoval v Rusku českou hudbu přednesem skladeb našich velikánů a nestalo se nikdy, aby na pořadu koncertu scházel nějaký motiv z naší „Prodané nevěsty“ neb „Kde domov můj“. Též byl zakladatelem-dirigentem mnoha pěveckých spolků v místech svého působiště na Rusi, z kterých největšího věhlasu dosáhlo sdružení „Lutnia“ v Mlávě.

Rodinný život

Dne 4. října 1870 se v Praze oženil s Elisabeth Peclinovskou (1844–1900).[3] Měl tři syny (Jindřich * 22. 11. 1875, Antonín * 4. 1. 1877, Josef 15. 10. 1879) a dvě dcery (z nich jedna zemřela před dosažením jednoho roku). Roku 1906 se vrátil z Ruska a s dcerou Marií (* 8. 8. 1883) žil na Žižkově.[4][5] Na Žižkově také zemřel, pochován byl na Olšanských hřbitovech (hřbitov III/3-395).[2]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matrika zemřelých, sv. Prokop, 1915-1927, snímek 114 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-10-19]. Dostupné online.
  3. Matrika oddaných, P. Marie Vítězná, 1869-1878, snímek 39. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online.
  4. Soupis pražských obyvatel: Haužvic František [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-10-19]. Dostupné online.
  5. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 164, obraz 669 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-10-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.