Franz Sprung

Jeho zetěm byl ocelářský odborník Fridolin Reiser. Švagr Peter Tunner (1809–1897) byl odborníkem v železářském průmyslu. Franz Sprung vystudoval gymnázium a v letech 1830–1837 studoval filozofii, přírodní vědy a právní odbory na univerzitě ve Štýrském Hradci. Dále absolvoval roční právní studia v Klagenfurtu a v roce 1837 složil soudcovské zkoušky. Od roku 1837–1838 působil v důlním a železářském průmyslu v Gmünd in Kärnten. Roku 1838 začal studovat na hornické akademii v Banské Štiavnici a roku 1840 patřil mezi první studenty na nově založeném hornickém učilišti ve Vordernbergu. Publikoval četné odborné články a roku 1842 nastoupil jako správce dolů a hutí v slezském Javorníku, později přešel na správcovský post v kraňské Bohinji. Roku 1849 se stal prozatímním profesorem hutnictví na hornickém učilišti ve Vordernbergu, později v Leobenu. Roku 1850 nastoupil na pozici tajemníka nově ustavené obchodní a živnostenské komory v Leobenu. Roku 1855 byl jmenován řádným profesorem metalurgie na hornickém učilišti v Leobenu, kde setrval do roku 1857, kdy odešel pracovat jako ředitel hutí v štýrském Donawitz. Zde prosadil četné technologické inovace a sociální vymoženosti pro zaměstnance. Tento podnik později přešel do vlastnictví akciové společnosti a roku 1881 společnosti Österreichisch-Alpine Montangesellschaft. Následně Sprung ve své funkci skončil. V letech 1880–1890 zastával funkci ředitele zemské hornické a hutnické školy v Leobenu.[1]

Roku 1881 byl povýšen na rytíře. Byl aktivní i politicky. Zasedal v obecním výboru v Leobenu. Byl rovněž zvolen na Štýrský zemský sněm.[1] Jako zemský poslanec působil v letech 1878–1883 a 1885–1889.[3]

Působil taky jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1882 za kurii městskou ve Štýrsku, obvod Judenburg, Neumarkt, Murau, Liezen, Gröbming atd. Slib složil 5. prosince 1882.[4] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako rytíř Franz von Sprung, ředitel železáren na odpočinku, bytem Štýrský Hradec.[5]

Profiloval se jako německý liberál (tzv. Ústavní strana).[6] Po svém zvolení do Říšské rady usedl do nově utvořeného poslaneckého klubu Sjednocené německé levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných politických proudů.[7]

Zemřel v dubnu 1890.[2]